Zákon o zřízení MU (zákon č. 50/1919 Sb.)

"Národní shromáždění republiky Československé zřídilo zákonem ze dne 28. ledna 1919, čís. 50 Sb. z. a n. druhou českou universitu v Brně, již nazvala Universitou Masarykovou. Tak splněna byla v prvních chvílích naší samostatnosti dlouholetá potřeba a živá touha po druhém ohnisku národní vzdělanosti a osvěty. Vláda republiky Československé plnící povinnost zákonem tím jí uloženou vykonala veškeré práce přípravné, aby počátkem studijního roku 1919/1920 mohla býti zřízena fakulta právnická ročníkem prvním a třetím a fakulta lékařská ročníkem prvním a druhým. Dnešního dne byla tato universita v přítomnosti prvního presidenta republiky Československé PhDra T. G. Masaryka slavnostně otevřena a odevzdána akademické obci brněnské. Na paměť tohoto byla tato listina podepsána a odevzdána presidentem republiky prvnímu rektoru Masarykovy university JUDru Karlu Englišovi s přáním, aby universita brněnská žila, mohutněla a kvetla v ušlechtilém závodění se starší sestrou pražskou, aby se stala dílnou duchů i srdcí pro všechny syny a dcery našeho národa toužící po pravém vzdělání a aby vysílala ze svých síní pracovníky nadšené činorodou láskou k národu a prodchnuté vůlí sloužiti zemi a státu, jenž ji vytvořil. V Brně, dne ... listopadu 1919".

Na podzim roku 1919 T. G. Masaryk náhle onemocněl a plánovaná návštěva se proto neuskutečnila. Činnost univerzity byla pak zahájena malou slavností dne 11. listopadu 1919. Nepodepsaná listina zůstala uložena na ministerstvu školství a národní osvěty v Praze, odkud ji do Brna přivezl až v roce 1931 profesor Karel Engliš. Akademický senát univerzity se na svém zasedání dne 1. prosince 1931 usnesl požádat T. G. Masaryka o její dodatečné podepsání. Po podpisu měla být listina uložena v nově zřizovaném univerzitním archivu. Žádost akademického senátu a podpis listiny předalo ministerstvo školství a národní osvěty Kanceláři prezidenta republiky dne 14. ledna 1932. Stanovisko prezidentské kanceláře, které bylo předloženo T. G. Masarykovi spolu s listinou, však nedoporučovalo podepsání listiny v navrhovaném znění, protože její text obsahoval údaje, které neodpovídaly skutečnosti. Listina totiž nebyla předána v listopadu 1919 rektoru univerzity Karlu Englišovi a T. G. Masaryk se nezúčastnil zahájení činnosti školy. Kancelář doporučovala, aby k textu listiny byl připojen dodatek, který by údaje uvedl na pravou míru.

Otázka zakládací listiny byla i na pořadu jednání při audienci rektora Rudolfa Vanýska u prezidenta republiky dne 26. května 1933. Za brněnskou univerzitu byl jednáním o listině pověřen jednatel univerzitní archivní komise František Čáda, profesor právnické fakulty. Ten dne 21. června 1933 předložil Kanceláři prezidenta republiky tři varianty řešení. První doporučovala opatřit listinu dovětkem ve znění: "Poněvadž pro chorobu nebylo mi možno tuto zakládací listinu Masarykovy university podepsati a slavnostně odevzdati v Brně zástupcům akademického senátu Masarykovy university, podepsal jsem ji na žádost akademického senátu university dodatečně. Dáno v hlavním městě Praze dne ... roku ... TGM M. P." Čáda sám se však k tomuto řešení neklonil, protože forma by odpovídala spíše protokolárnímu záznamu než slavnostnímu aktu. Podle druhého Čádova návrhu měla být původní nepodepsaná listina opatřena v rektorátní kanceláři poznámkou, proč nedošlo k jejímu podepsání, a uložena v univerzitním archivu. Pro zakládací akt měla být pořízena listina nová, která by slavnostní formou obnovovala - konfirmovala znění zákona z 28. ledna 1919. Čáda navrhl dvě odlišná znění této listiny. Nebyl s nimi však zcela spokojen, neboť si uvědomoval, že nejde o listinu zakládací v pravém slova smyslu, nýbrž o listinu pamětní, k níž lze po tolika letech jen stěží nalézt vhodnou stylizaci. Kromě toho se obával, že by vyhotovení listiny v této podobě nadlouho uvázlo pro průtahy v úředním jednání, a proto navrhl ještě třetí možnost řešení, jímž měl být krátký projev T. G. Masaryka k rektoru a akademickému senátu, který by byl zachycen na pergamenu slavnostním písmem a který by T. G. Masaryk zaslal univerzitě nebo předal rektorovi při pobytu na svém letním sídle v Židlochovicích.

Referent ministerstva školství a národní osvěty Matouš Malbohan posoudil Čádovy návrhy a doporučil třetí variantu řešení. Upřesnil její formu tak, že prezident by měl zaslat rektorovi dopis, ve kterém by projevil lítost, že nemohl z formálních a věcných důvodů podepsat zakládací listinu univerzity, že však se zájmem sleduje její činnost, práci a rozkvět a že jí přeje plného zdaru v jejím dalším působení. Původní zakládací listina měla být s vysvětlujícím doplňkem uložena v univerzitním archivu.

Prezidentská kancelář zvažovala možnost přepsání zákona č. 50 na pergamen. To však nebylo možné realizovat, protože někteří z těch, kteří zákon podepsali, již nebyli naživu. Z návrhů předložených profesorem Čádou se i Kancelář nakonec přiklonila k poslední variantě. Upozornila však zároveň na úskalí spojené s realizací tohoto řešení. Právě v té době navrhla totiž úsporná komise vládě republiky zrušení dvou fakult Masarykovy univerzity, a to fakulty filozofické a přírodovědecké. V době, kdy probíhala jednání o zakládací listině, se vláda k otázce zrušení uvedených fakult ještě nevyslovila. Za těchto okolností se prezidentská kancelář obávala, aby zmíněný dopis T. G. Masaryka nebyl vysvětlován jako pokus o ovlivnění jednání vlády ve prospěch brněnské univerzity. Tato okolnost znamenala definitivní tečku za snahami brněnské univerzity a získání zakládací listiny.

Celá historie kolem zakládací listiny nebyla však nakonec pro univerzitu bez užitku. Počátkem roku 1935 navrhl guvernér Národní banky a současně profesor právnické fakulty Masarykovy univerzity Karel Engliš, aby náhradou za zakládací listinu věnoval T. G. Masaryk univerzitě medaili se svým portrétem. T. G. Masaryk věnoval pak univerzitě rektorský řetěz s medailí, který se stal základem pro pořízení univerzitních insignií.

Samotná zakládací listina zůstala nadále uložena na ministerstvu školství a národní osvěty. V roce 1940 byla uschována v Zemské bance v Praze. Po roce 1945 není o osudu listiny žádných zpráv, údajně měla být zavlečena koncem okupace do Vídně.

Prameny k zakládací listině brněnské univerzity jsou uloženy v Archivu Masarykovy univerzity, v Archivu Kanceláře prezidenta ČR v Praze, v Národním archivu v Praze ve fondu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR a zřejmě také v písemné pozůstalosti profesora Františka Čády.