Informace o publikaci
Alogliptin po akutním koronárním syndromu u pacientů s diabetes mellitus
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2014 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Farmakoterapie |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Kardiovaskulární nemoci včetně kardiochirurgie |
| Klíčová slova | alogliptin; acute coronary syndrome; HbA; .hypoglycaemia; pancreatitis |
| Popis | Diabetes mellitus (DM) 2. typu je závažné chronické onemocnění, jehož výskyt ve vyspělých zemích neustále narůstá. V České republice nyní trpí DM přibližně 8 % obyvatel, přičemž asi 90 % z nich tvoří právě nemocní s DM 2. typu. Základním cílem léčby diabetů je snížení morbidity a mortality pacientů. Léčba pacientů s DM 2. typu je v současnosti účinná z pohledu snižování glykemie, ale bohužel ještě není zcela optimální z pohledu morbidity a mortality. Jistému ideálu se již blíží terapie založená na podávání inkretinů. Jako inkretinové hormony, mezi něž v současné době řadíme GLP-1 (glucagon-like peptide 1) a GIP (glucose-dependent insuli-notropic poiypeptide, gastric inhibitor polypeptide), jsou označovány biochemické látky polypeptidické povahy. Oba inkretinové hormony, tedy GLP-1 i GIP, jsou v krevním oběhu během několika málo minut odbourávány enzymem dipeptidylpeptidázou-4 (DPP-4). Mechanismus účinku těch¬to léčiv, nazývaných gliptiny, spočívá v inhibici DPP-4. Ve studii EXAMINE, v níž byl aiogliptin podáván po akutním koronárním syndromu pacientům s DM 2. typu, bylo 5 380 nemocných randomizovaně rozděleno do skupiny, ve které byli léčeni alogliptinem, nebo do skupiny, v níž bylo podáváno placebo; nemocní byli sledováni až 40 měsíců (medián doby léčby alogliptinem byl 18 měsíců). Primární sledovaný ukazatel (úmrtí z kardiovaskulárních příčin, nefatální infarkt myokardu a nefatální cévní mozková příhoda) se vyskytl u 305 pacientů ze skupiny s alogliptinem (11,3 %)a 316 pacientů ze skupiny placeba (11,8 %) (p < 0,001 pro noninferioritu). Hladina glykovaného hemoglobinu se výrazně více snížila po užívání alogliptinu (o 0,36 procentního bodu; p < 0,001). Výskyt nežádoucích účinků, jako jsou hypoglykemie, pankreatitida či nutnost dialýzy, byl v obou skupinách stejný.Alogliptin u pacientů po akutní koronární příhodě a s DM 2. typu byl při srovnatelné kardiovaskulární morbiditě a mortalitě účinný ve snižování hladiny glykovaného hemoglobinu, aniž došlo ke zvýšení výskytu či intenzity nežádoucích účinků. |