Informace o publikaci
Na straně monarchie, se sympatiemi k „srbskému nepříteli“. O čem také vyprávějí válečné deníky
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2017 |
| Druh | Kapitola v knize |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Přiložené soubory | |
| Popis | Memoáry účastníků první světové války vycházely po první světové válce velmi často. Skutečnosti jsou v nich ovšem časem i politickými požadavky poválečné doby mnohdy v některých ohledech pozměněny. Originálních válečných deníků, které jejich autoři tvořili přímo v zákopech či během tažení, a neměli tedy příliš času na „přikrašlování historie“, se však mnoho nedochovalo. Zejména ne těch, jejichž tvůrci zůstali po celou dobu války „věrni císaři“, byť si o smyslu války mysleli své. Válečný deník nadporučíka 20. horské brigády XIX. sboru rakousko-uherské armády Hynka Doležala je toho dobrým svědectvím. Jeho deník, založený prakticky výhradně na fotografické dokumentaci, je přitom zcela ojedinělý. Autor, působící ve štábu brigády, měl po celou dobu balkánského tažení možnost fotografovat a fotografie také vyvolávat. Jeho deník je tak zevrubnou dokumentací polního tažení, které pro brigádu začalo v zimních měsících roku 1914 v Bosně, v roce 1915 pokračovalo do Srbska a v následujícím roce dále do Černé Hory, Albánie a Makedonie, odkud na podzim 1918 brigáda ustoupila po průlomu tzv. Soluňské fronty zpět do rozpadající se monarchie. I přesto, že byl Doležal příslušníkem rakouské armády, je z popisek jeho fotografií zřejmé autorovo češství a také sympatie k „srbskému a černohorskému nepříteli“. Ve svém deníku autor shromažďoval nejen své fotografie, ale také komerční fotografie z míst, kde právě působil. V deníku tak vylepil i fotografie srbské a černohorské panovnické rodiny, všímal si jejich osudů, i života prostých balkánských venkovanů. Z fotografií srbských a černohorských zajatců a popisků k nim je cítit jeho sympatie s „poraženým nepřítelem“. Autor si také zásadně vybíral ubytování v srbských rodinách, které svojí autoritou dokázal chránit. Celý deník je tak nejen svědectvím válečných operací, ale také důležitým etnografickým pramenem a dokladem smýšlení vysoce postaveného českého důstojníka v rakousko-uherské armádě. |