Stupňovací spojovací prostředky v barokní češtině

• Autoři: KOSEK Pavel
• Rok publikování: 2007
• Druh: Článek v odborném periodiku
• Časopis / Zdroj: Listy filologické
• Fakulta / Pracoviště MU: Filozofická fakulta
• Klíčová slova: Baroque Czech, development of the Czech language, intensifying/ gradational conjunction,
• Popis: V barokních památkách se běžně vyskytují výrazy, jež bývají považovány za stupňovací. Podle funkce je lze rozdělit na dvě skupiny: I/ výrazy spojovací: 1. ano, ba; anobrž, nýbrž (v menší míře, převážně je to již prostředek odporovací); 2. netoliko/ nejen(om)/ nercili/ neřkuli(c) – ale/ nýbrž/ anobrž/ alebrž/ než/ ano/ ani; II/ výrazy modifikující: 1. adverbiální výrazy nad to/ nadto, k tomu; 2. výrazy obsahující rys kvantita/ intenzita: více/ víceji, spíše, mnohém; 3. vytýkací částice: i, ani, také, ještě. V případě asyndetického spojení mohou modifikující výrazy plnit roli spojovacího výrazu, přitom si však uchovávají svou sémantickou výlučnost (zejména je to patrné na výrazech nad to/ nadto, k tomu). Na rozdíl od nové češtiny se v barokním období ještě neužívá spojovací prostředek natož a modifikující výraz navíc; v nové češtině běžný stupňovací výraz dokonce si převážně uchovává svůj původní kvantitativní/ totalizující význam. V barokním období nebylo ještě ustáleno lexikální obsazení různovětného spojovacího výrazu netoliko/ nejen(om)/ nercili/ neřkuli(c) – ale/ nýbrž/ anobrž/ alebrž/ než/ ano/ ani. Tato mimořádná tvarová neustálenost naznačuje, že v tomto případě nejde o „čistou“ různovětnou spojku, spíše prostředek realizující textové spojení. Zejména první komponent netoliko/ nejen(om) nemá status preparativního spojkového výrazu, nýbrž si uchovává charakter vytýkací částice. Z těchto důvodů se zřejmě neprosazuje forma nercili/ neřkuli(c), která vytýkací funkci primárně