Právničkou, poslankyní parlamentu, brněnskou primátorkou, senátorkou a soudkyní Ústavního soudu - tím vším byla ve svém profesním životě Dagmar Lastovecká. 

Dění na své alma mater sledovala vždy a nyní i zblízka – z pozice předsedkyně Správní rady MU. „Pozvánka do správní rady od bývalého rektora Mikuláše Beka mě potěšila, jsem ráda, že i v důchodu mohu být veřejně aktivní. Nejen Masarykova univerzita, ale i ostatní vysoké školy jsou pro Brno velmi důležité, vždy jsem sledovala dění na nich a snažila se je podporovat,“ říká Dagmar Lastovecká s tím, že jejím nejoblíbenějším místem na MU je aula právnické fakulty a obraz Prométhea přinášejícího lidstvu oheň od Antonína Procházky.

Jak moc byl a je váš život a život vaší rodiny propojený s Masarykovou univerzitou?
Úplně. Máme v rodině již ve třetí generaci absolventů Masarykovy univerzity. První byli moji rodiče, kteří začali studovat po válce na právnické fakultě. Otec promoval v roce 1949, moji maminku ale po dvou ročnících komunistický režim dál studovat nenechal. Dodnes má schovaný index se samými výbornými, přesto jí přišel dopis, že z prospěchových důvodů je vyloučena a má se zařadit do výroby. Já jsem měla velké štěstí, protože jsem maturovala v roce 1969 a tehdy se obnovovala komunisty zavřená právnická fakulta. U přijímacích zkoušek se psal jen test, nekádrovalo se a já byla přijata. Na fakultě jsem se pak seznámila se svým manželem, ve čtvrtém ročníku jsme měli svatbu. Náš syn absolvoval na ekonomicko-správní a přírodovědecké fakultě a nyní se k přijímacím zkouškám připravuje nejstarší vnučka. Moc bych si přála, aby se i jí podařilo studovat na Masarykově univerzitě.

Můžete říct, jak vás univerzita připravila na vaši profesní dráhu?
Náš ročník měl velké štěstí na vyučující pedagogy. Měli jsme přednášky s řadou velmi morálně a profesně zdatných pánů profesorů, kteří nám dali kvalitní základy pohledu na právo. Končili jsme sice v době normalizace, ale atmosféra studia byla pro nás – první ročníky – jiná, než pro studenty v pozdějších letech.

V jaké své profesní roli jste se cítila nejlépe?
Začala bych asi veršem Jana Nerudy „Vším čím jsem byl, tím jsem byl rád.“ Po škole jsem sice zůstala na mateřské dovolené, ale pak jsem nastoupila do státní banky, kde jsme musela zvládnout nejen právnickou práci, ale částečně i ekonomickou. Po roce 1989 jsem vždy začínala něco nového. Byla jsem předsedkyní privatizační komise, což byla velmi zajímavá činnost, řešili jsme majetkové záležitosti i dražby, které jsme do té doby znali jen z filmů. Pak jsem se na radnici seznamovala s komunální politikou, pozice samospráv se měnila, doba byla rozjitřená, v zastupitelstvu bylo mnoho politických subjektů. Strašně krásná práce byla v Senátu ČR, kde jsem byla předsedkyní ústavně právního výboru a členkou Komise pro ústavu a připravovali jsme například ústavní zákon o referendu o vstupu do Evropské unie. A samozřejmě završení kariéry na Ústavním soudu, to je myslím snem každého právníka.

Proč jste se po sametové revoluci rozhodla angažovat v politice?
Vyrostla jsem v rodině, kde se politika neustále sledovala. Můj otec byl politickým vězněm padesátých let, poslouchali jsme Svobodnou Evropu, Hlas Ameriky i rakouské zprávy. Politika mě vždy zajímala. V roce 1989 jsem s negativním názorem na komunistický režim měla pocit, že každý by se měl podle svých možností zapojit do toho, aby režim padl a aby se vytvářela nová demokratická společnost.

Jak vnímáte dění na Masarykově univerzitě?
Dění sleduji spíše z pohledu kompetencí, které má správní rada – schvalujeme rozpočet a dispozice s majetkem, ale zabýváme se i výroční zprávou nebo strategickým záměrem, takže detailně do dění na jednotlivých fakultách příliš nevidím. Univerzita ale měla po roce 1989 štěstí na svoje rektory, kteří vždy školu posouvali o kousek dál. Zájem o studium i ze strany ze zahraničí je velmi vysoký, myslím, že univerzity má dobrou úroveň v České republice a v poslední době i v zahraničí.

A dění v posledním roce? Co si myslíte o systému výuky online, bezkontaktně?
Patřím ke generaci, která nevyrostla u počítače. Když si vzpomenu na svoje studia, myslím, že nedílnou součástí výuky a studia je studentský život, setkávání se se spolužáky a vyučujícími. Mnoho věcí se dá řešit online, ale sociální kontakt bohužel ne. Také správní rada už rok zasedá online, takže i mě to postihlo a nemám z toho radost. Ani v osobním životě. Nežiji ve strachu, ale opravdu vyhlížím čas, kdy vše skončí a život se vrátí do normálních kolejí.

Co byste popřála Masarykově univerzitě do budoucna?
Aby měla vynikající pedagogy, dobré zaměstnance, kvalitní studenty a nadšené uchazeče, kteří budou mít o studium na Masarykově univerzitě opravdu zájem. A aby pak jako absolventi rádi na univerzitu vzpomínali, jako vzpomínáme my. Náš ročník slavil před dvěma lety, v roce stého výročí založení školy, padesát let od svého nástupu na právnickou fakultu. Sešli jsme se a všichni na studia vzpomínáme rádi a v dobrém.

Rozhovor se uskutečnil v únoru 2021.