Informace o publikaci
Crimen maiestatis v neprávních pramenech – Livius, Tacitus, Ammianus Marcellinus
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2011 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Časopis pro právní vědu a praxi |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Právní vědy |
| Klíčová slova | Crimen maiestatis, Roman Law |
| Popis | Článek pojednává o pojetí zločinu urážky majestátu (crimen maiestatis, crimen imunitae maiestatis či crimen laesae maiestatis) v tzv. neprávních pramenech římského práva. Pozornost je zaměřena na tři významné historiky principátu a pozdní antiky – Livia, Tacita a Ammiana Marcellina. Základem článku jsou Liviovy Ab Urbe condita, Tacitovy Annales a XIV. až XVIII. kniha od Ammiana Marcellina, které jsou známy jako Soumrak římské říše. Největší pozornost je věnována jednotlivým kauzám, které se v tomto období vedly a fragmenty, které se vztahují k jednotlivým zákonům upravující zločin urážky majestátu. Velká vypovídací schopnost těchto tří autorů z různých období je využita ke srovnání pojetí skutkových podstat zločinu urážky majestátu. Skutkové podstaty crimen maiestatis byly koncipovány velice široce a jejich hlavním účelem bylo nejdříve zajistit stabilitu republikánské ústavy, stíhat ty, kteří by si osobovali více práv než jim podle práva náleželo. Jednalo se o soubor zákonů, které neustále rozšiřovali svou skutkovou podstatu podle doby a své době se přizpůsobovaly. V době císařské se pak již jednalo o skutkové podstaty, které chránily jak samotnou osobu císaře, tak i jeho rodinu a dokonce i jeho obrazy a sochy. |