Informace o publikaci
Vědecký přístup k riziku a rizikový koncept vědy
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2015 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Sociální pedagogika |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | http://soced.cz/wp-content/uploads/2015/04/STUDIE_V%C4%9Bdeck%C3%BD-p%C5%99%C3%ADstup-k-riziku-a-rizikov%C3%BD-koncept-v%C4%9Bdy_Final.pdf |
| Doi | http://dx.doi.org/10.7441/soced.2015.03.01.01 |
| Obor | Filosofie a náboženství |
| Klíčová slova | empiricism; the effectiveness of science; the theory of science; social sciences; values; self-criticism |
| Popis | Práce „Vědecký přístup k riziku a rizikový koncept vědy“ se snaží analyzovat vztah mezi dvěma problematickými koncepty empirismu v současné vědě (primitivní empirismus, brutální empirismus), dvěma charakteristikami dnešního vědeckého provozu (krátkodobá efektivita vědeckého výzkumu, předstíráním záměrné racionálně-empirické jistoty svého počínání) a schopností společenských vědců tvořit a testovat komplexnější společensko-vědní teorie. Studie začíná přiblížením a rozborem tzv. primitivního a brutálního empirismu. Zatímco primitivní empirismus usiluje o znovuoživení vědeckých přístupů, které spočívají v přesvědčení, že jediné smysluplné tázání má empirickou povahu a empirické poznatky, které z takového tázání plynou, jsou svojí povahou (a mírou jistoty) diametrálně odlišné od jakéhokoliv jiného typu poznání, brutální empirismus (projevující se například v současných ekonomických disciplínách nebo sociobiologii) charakterizuje spíše snaha ochránit vlastní předpoklady před nezabezpečeným reflexivním empirismem vlastního provozu a zároveň snaha vnutit konkrétní empirickou metodologii své disciplíny ostatním (většinou sousedním) společensko-vědním teoriím. Druhá část studie přibližuje změny v provozu společensko-vědních disciplín v posledních 15 letech a snaží se dokázat, že tlak na krátkodobou efektivitu vědeckého výzkumu a snaha kontrolovat vědecké výstupy na základě shody s projektovými cíli jsou – právě v kombinaci s primitivním a brutálním empirismem – v konečném důsledku kontraproduktivní. Tlačí totiž vědce do dvou typů vědeckých výzkumů. Za prvé do metafyzických spekulací bez reálné empirické báze či za druhé do „bezpečně-mělkých“ empirických studií, které nemají schopnost testovat a nahrazovat „jádrové“ teorie vědních disciplín. Věda se tak paradoxně stává nástrojem, který dokáže zajistit bezpečí pro velkou část společensko-vědních odborníků, ovšem stává se nepoužitelným v případě analýzy skutečných problémů a rizik moderní společnosti. |