Rozdíly v příjmu potravy a genetická variabilita v chuťových receptorech mezi ženami s a bez gestačního diabetu

• Autoři: BARTÁKOVÁ Vendula; KURICOVÁ Katarína; ZLÁMAL Filip; ŠINDELÁŘOVÁ Michaela; KOVÁČOVÁ Lívia; KOVÁČOVÁ Katarína; BĚLOBRÁDKOVÁ Jana; KAŇKOVÁ Kateřina
• Rok publikování: 2016
• Druh: Další prezentace na konferencích
• Fakulta / Pracoviště MU: Lékařská fakulta
• Popis: Úvod Gestační diabetes (GDM) reprezentuje nejčastější metabolickou poruchu v těhotenství. Příjem potravy hraje důležitou roli v rozvoji obezity a může také ovlivňovat vznik a rozvoj GDM. Zatím velmi málo studií se zaměřilo na možné rozdíly v příjmu potravy v pre-gestačním období a období těhotenství u žen s GDM a žen s fyziologickým průběhem těhotenství. Nezanedbatelnou roli ve výběru potravin hrají chuťové preference. Výsledky přechozích studií naznačují asociaci několika jednonukleotidových polymorfismů (SNP) v genech pro chuťové receptory (CHR) s výskytem diabetu typu 2, ale doposud žádná studie se nevěnovala možnému vztahu mezi alelovými variantami v genech pro CHR a GDM. Cílem studie bylo 1) zhodnotit dietní zvyklosti těhotných žen a identifikovat možné rozdíly v potravinových preferencích mezi těhotnými ženami s a bez GDM, 2) prokázat možnou asociaci několika vybraných SNPs v genech pro CHR s GDM. Metodika Do studie bylo zařazeno 357 těhotných žen (293 s GDM a 64 kontrol). Všechny ženy podstoupily orální glukózový toleranční test (oGTT) se 75g glukózy mezi 24.-28. týdnem těhotenství. GDM byl diagnostikován dle ČDS kritérií z roku 2008: glykémie nalačno: ? 5,6 mmol/l, glykémie v 1. hodině ? 8.9 mmol/l, glykémie v 2. hodině ? 7.7 mmol/l, (pro diagnózu GDM stačila jedna z uvedených hodnot). 88,7% probandek (196 GDM a všechny kontroly) vyplnilo semikvantitativní frekvenční dotazník pro zjištění dietních zvyklostí za období těhotenství. Pro genetickou analýzu bylo vybráno 5 SNPs v genech pro chuťové receptory - TAS1R2 gen (rs35874116) pro receptor sladké chuti, TAS2R7 (rs619381) a TAS2R9 (rs3741845) geny pro receptor hořké chuti, CD36 (rs1527479) gen pro receptor “tukové” chuti a gen SLC2A2 (rs5400) pro glukózový transportér GLUT2. Výsledky Ženy s GDM vykazovaly signifikantně větší frekvenci konzumace masa (kuřecí, vepřové a uzené maso), mléčných výrobků a sladkých nápojů (P=0,02, chí-kvadrát test), naopak méně konzumovaly syrovou zeleninu. GG genotyp v TAS2R9 genu pro hořkou chuť (rs3741845) byl asociován s GDM (P=0.0087, chí-kvadrát test). Neprokázali jsme žádnou asociaci mezi alelami či genotypy ve studovaných SNPs a BMI, celkovým váhovým přírůstkem během gravidity, porodní váhou dítěte či hladinami glykémie během oGTT testu. Závěr Naše studie ukázala rozdíly v dietních zvyklostech vybraných potravin a potravinových skupin mezi zdravými těhotnými ženami a těmi s GDM a genetickou asociaci G alely v genu pro receptor hořké chuti TAS2R9 s GDM. Možné vztahy mezi genetickou výbavou jedince pro chuťové receptory, na to navazujícími dietními preferencemi a vznikem metabolických potažmo civilizačních onemocnění musejí prokázat i další studie. Podpořeno programem specifického výzkumu LF MU (MUNI/A/1426/2015).