Informace o publikaci
Biogeografická východiska a kritéria vytváření ÚSES
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2016 |
| Druh | Článek ve sborníku |
| Konference | ÚSES - Zelená páteř krajiny |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | |
| Obor | Ochrana krajinných území |
| Klíčová slova | biogeographical division; projects of Ecological Networks; migrations barriers; interaction of ecosystems; space demands |
| Popis | Územní systémy ekologické stability krajiny (ÚSES) patří v současné době k významným konceptům a přístupům k ochraně přírody. Obecné biogeografické zákonitosti a biogeografické principy navrhování ÚSES vždy patřily ke klíčovým informacím a přístupům správného vytváření ÚSES. Pomocníkem k tomu byly (či spíše měly být) biogeografické jednotky. Ovšem čtvrtstoletí praxe navrhování ÚSES ukazují, že biogeografické principy byly často podceňovány, někdy přímo nepochopeny. Navrhování ÚSES bylo často v zajetí především aktuálního stavu krajiny (výskyt chráněných území) a délek biokoridorů, což bylo intelektuálně nenáročné až triviální. Vedlo to však k chybám i absurditám v návrzích, nárůstu požadavků na rozlohu prvků ÚSES, což je ze společenského hlediska většinou těžko akceptovatelné. ÚSES není jen „nějaké spojování“ zachovalejších segmentů přírody v krajině. Musí zahrnovat to nezbytné minimum ploch potřebných pro přežití druhů, avšak diferencovaně, ploch vybraných na základě biogeografických jednotek, poznatků a kritérií. Pak i při malé ploše může dobře fungovat. Takový ÚSES je pak obhajitelný i realizovatelný. ÚSES má odborný základ a ten je třeba ctít. Na to, jak se vyrovnat se základními biogeografickými poznatky a principy poukazuje tento článek. |