Informace o publikaci
Saranče bělonohá (Chorthippus oschei) – nový druh pro faunu rovnokřídlých (Orthoptera) České republiky
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2017 |
| Druh | Konferenční abstrakty |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Saranče bělonohá (Chorthippus oschei) je sesterským druhem u nás běžné saranče bělopruhé (C. albomarginatus), se kterou se v oblastech styku areálů kříží. Do střední Evropy zasahuje poddruhem C. oschei pusztaensis, jehož souvislý areál se rozkládá jihovýchodně od území ČR (H, RO, MD, UA). V ČR nebyla s. bělonohá doposud nikdy zaznamenána, nicméně vzhledem k probíhajícímu šíření v D. Rakousech byla do Atlasu rovnokřídlých ČR (Kočárek a kol., 2013) zařazena mezi druhy s očekávaným výskytem. Dne 9.7.2016 byl na lokalitě Děvín (CHKO Pálava) náhodně odchycen 1 samec saranče bělonohé. Vzhledem k nadmořské výšce (asi 530 m) a hlavně nevyhovujícímu suchému stepnímu charakteru lokality je třeba tohoto jedince považovat za migranta (zálet). Shodou okolností hned následujícího dne se nám spolu s rakouskými kolegy podařilo doložit výskyt jedinců tohoto druhu i na vrchu Braunsberg u Hainburgu (asi 340 m). Tyto nečekané nálezy motivovaly autory k průzkumu vhodných lokalit v oblasti jižní Moravy s cílem nalézt rozmnožující se populaci s. bělonohé. V období 2.8.-18.9.2016 se nám na 9 lokalitách podařilo odchytit 31 samců (a 20 samic) s. bělopruhé se znaky s. bělonohé. Analýza klíčového znaku, tj. počtu zoubků na stridulační liště (na vnitřní straně zadního stehna), byla provedena pomocí mikroskopu s vestavěným digitálním fotoaparátem. Ve stejném období byl na lokalitě Moravičany (CHKO Litovelské Pomoraví) odchycen srovnávací vzorek 33 samců s. bělopruhé, u kterých byl počet zoubků zjišťován stejným způsobem. Zatímco se pro s. bělopruhé uvádí 104-122 zoubků, my jsme u několika samců z Moravičan zjistili počty i výrazně vyšší (max. 137, prům. 118,4). U jihomoravských populací se počty zoubků (max. 145, prům. 125,0) pohybují mezi počty udávanými pro s. bělopruhou (viz výše) a s. bělonohou (165-186), jde tedy (z 61,5%) o křížence. Tato zjištění dokazují, že se hybridní zóna během několika let posunula z Rakouska na jižní Moravu a její severní okraj by mohl zasahovat i výrazně dál. |