Zde se nacházíte:
Informace o publikaci
Antropologické a archeologické zájmy Moravského zemského muzea v Africe (1873–1987)
Autoři | |
---|---|
Rok publikování | 2017 |
Druh | Kapitola v knize |
Citace | |
Popis | Kolektivní odborná monografie Domorodá Afrika: Antropologická imaginace je věnována kulturnímu a historickému dědictví Afriky s důrazem na vědecké a výzkumné aktivity Moravského zemského muzea a Pavilonu Anthropos v Brně. Knihu tvoří šest relativně samostatných části, v nichž autoři z různých úhlů pohledu mapují a interpretují různé dimenze africké nativní společnosti a kultury. V první studii Antropologické a archeologické zájmy Moravského zemského muzea v Africe (1873–1987) Petr Kostrhun prezentuje výzkumné aktivity Moravského zemského muzea z hlediska jeho zájmu o exotické sbírky cestovatelů a donátorů, kteří buď navštívili různé části Afriky, nebo se zabývali obchodem s africkými uměleckými artefakty. Ve druhé studii Africká kolébka lidstva Václav Soukup představuje „černý kontinent“ jako ohnisko antropogeneze a místo, kde vznikl a odkud se rozšířil anatomicky moderní člověk. Zvláštní pozornost věnuje také možnosti využití antropologických výzkumů současných afrických sběračsko-loveckých společností při rekonstrukci způsobu života našich předků. V ohnisku jeho výzkumného zájmu se proto ocitla deskripce a analýza lovecko-sběračské kultury !Kungů. Domorodým obyvatelům současné Afriky je věnována také třetí studie Tuaregové: nomádi pouště. Od tradičního způsobu života k modernímu, v níž Barbora Půtová představuje původně kočovně pasteveckou etnickou skupinu Tuaregů. Z antropologické perspektivy analyzuje a interpretuje adaptivní strategie Tuaregů, zejména jejich schopnost využívat teritoriální mobilitu a migrační strategie po pádu kolonialismu v Africe ve 2. polovině 20. století. Ve čtvrté studii Sahara: Komunikační tepna mezi Středomořím a západní Afrikou Jana Jiroušková přibližuje historii Sahary z hlediska obchodních cest, které sloužily jako důležité komunikační trasy mezi Středomořím a oblastmi v Guinejském zálivu. Prostorem Sahary proudily cenné komodity a také informace o vzdálených exotických krajích. V páté studii Skalní umění v centrální Sahaře: Objevy, chronologie, typologie Barbora Půtová uvádí první objevy a výzkumy skalního umění v centrální Sahaře – Libye, Alžírsko, Čad, Niger a Mali. Pozornost věnuje také analýze výtvarných stylů a stanovení vývojových stádií skalního umění v centrální Sahaře. V šesté studii Kamenné artefakty z afrického kontinentu v Ústavu Anthropos Zdeňka Nerudová popisuje a analyzuje kamenné předměty – štípané i broušené – ze sbírek Ústavu Anthropos, které tvoří nálezy nebo materiály ze subsaharské Afriky získané v průběhu výzkumných expedicí nebo sběratelských aktivit antropologů a archeologů Karla Absolona a Jana Jelínka. Monografie neaspiruje na úplné a vyčerpávající zpracování zkoumané problematiky. Je vedená spíše snahou prezentovat na vybraných příkladech kulturní odkaz tradiční africké kultury. V neposlední řadě usiluje poukázat na význam výzkumných aktivit Moravského zemského muzea, jehož sbírky dokládají, že také čeští archeologové a antropologové přispěli k uznání Afriky jako významného ohniska lidské kultury. |