Specifika farmakoterapie ve stáří, léčiva nevhodná ve stáří

• Autoři: WEBEROVÁ Dana
• Rok publikování: 2018
• Druh: Vyžádané přednášky
• Popis: S polyfarmakoterapií ve stáří se setkáváme velmi často, zvláště v pozdním stáří nad 75 let věku. Polyfarmakoterapie bývá obvykle spojena s polymorbiditou, u níž lékaři často musejí hledat kompromisy ve snaze vyjít vstříc předepsaným guidelines. U starších multimorbidních pacientů se proto setkáváme s předpisem ? 5 léků současně, eventuálně i s extrémní polyfarmakoterapií (? 10 léků). Takováto medikace je riziková jak pro potenciální vznik nežádoucích účinků léků, tak pro vzájemné interakce a pokles adherence k léčbě. Její dopad může být tedy jak pozitivní, tak i negativní. Polypragmazie je definována jako stav, kdy pacient užívá příliš mnoho léčivých přípravků, v nadměrných dávkách nebo příliš dlouhou dobu. Polypragmazie tak může způsobit až exponenciální nárůst rizika vedlejších účinků a lékových interakcí. Dle WHO je toto riziko zvláště vysoké při užívání 6 a více léků současně. V geriatrickém lékařství hovoříme o tzv. vícerozměrnosti, kterou se specificky vyznačuje. Geriatrického nemocného je třeba vnímat jako bio-psycho-sociální jednotku mnohem intenzivněji než v mladších věkových skupinách. Všechny tyto aspekty se promítají do (poly)morbidity pacienta, do (poly)farmakoterapie a především pak do účinnosti podávané léčby a jejích vedlejších efektů. V současnosti je výhodou, že lékař může volit díky široké paletě léků prakticky léčbu nemocnému „na míru“. Tyto možnosti však se sebou také nesou některá úskalí. Kladou velké nároky na odbornou zdatnost lékaře, orientaci ve velké škále léčiv a také podrobné znalosti jejich možností a potenciálních rizik. Toto úsilí může vést ve svém důsledku k odůvodnělé farmakoterapii, která je limitována compliance nemocného a narůstajícími náklady. Závěrem lze říci, že základním požadavkem ve farmakoterapii ve stáří by měla být jednoduchost, účelnost a účinnost. Starší nemocní představují obecně vulnerabilní jednotku, u níž se zužuje terapeutické rozmezí, dochází k poklesu compliance, stoupá interindividuální variabilita účinku léku a roste riziko lékových interakcí. Proto je nutné věnovat pozornost zejména: ? Farmakologické anamnéze. ? Stanovovat předem cíle farmakoterapie. ? Předpisu léků v jasně daných a odůvodněných indikacích. ? Předepisovat jednoduchá dávkovací schémata. ? Začínat malými dávkami s postupným navyšováním dávky. Se zvýšením dávky je doporučeno počkat alespoň po dobu tří biologických poločasů. ? Aktivně vyhledávat výskyt vedlejších účinků léků. Snížení nadměrné polypragmazie znamená pro pacienta, lékaře i společnost výhody jak pro pacientovo zdraví, zlepšení adherence k léčbě a zvýšení compliance, tak v poklesu lékových výdajů.