Zde se nacházíte:
Informace o publikaci
Mehrsprachigkeits-, Interkulturalitäts- und Toleranzunterricht im 18. und 19. Jahrhundert am Beispiel der Zwittauer deutschen Sprachinsel in Böhmen
Název česky | Vícejazyčná, mezikulturní a toleranční výuka v 18. a 19. století na příkladu německého jazykového ostrova Zwittau v Čechách |
---|---|
Autoři | |
Rok publikování | 2021 |
Druh | Článek ve sborníku |
Konference | Europa denken, kommunizieren und erfahren Herausforderungen einer teilhabegerechten Europabildung |
Fakulta / Pracoviště MU | |
Citace | |
www | https://wochenschau-verlag.de/Europa-denken-kommunizieren-und-erfahren/41278 |
Klíčová slova | the history of everyday life; Svitavy; German language island; microhistory; historical educational research |
Přiložené soubory | |
Popis | Bývalý německý jazykový ostrov Zwittau (Svitavy) se nachází uprostřed východočeského okresu Pardubice, ze kterého byli po druhé světové válce jeho německo-čeští obyvatelé vyhnáni do Německa a Rakouska a nahrazeni novými českými obyvateli, většinou ze západní Ukrajiny. To se stalo v mnoha dalších regionech a v zásadě se nejedná o nic specifického. V roce 2010 se však současní obyvatelé obce Chmelík (Hopfendorf, nyní 120 obyvatel) rozhodli, že by se rádi dozvěděli něco o svém vlastním regionu, místní kronikář Antonín Hurych oslovil správu obce, která jeho úsilí finančně podpořila. Tak vznikl v letech 2011–2015 unikátní projekt, v jehož průběhu byly digitalizovány a přeloženy do češtiny archivní materiály jako úřední dokumenty, školní kroniky, matriky, farní kroniky a další dokumenty. V důsledku toho byla v roce 2015 vydána kniha „Ves Chmelík a okolí“ od Antonína Hurycha. Při práci na digitalizaci a překladu archivního materiálu si badatelé všimli různých detailů, které byly často překvapivé. Obzvláště témata kontaktů mezi německým českým a českým obyvatelstvem a tehdejším školským systémem v malých německých českých vesnicích odhalila potenciál k dalšímu rozvoji, protože primární zdroje již obsahují náznaky obecných tendencí, které spadají pod „velké“ dějiny. Na mikroúrovni je tak možné popsat a vysvětlit obecné vývojové tendence a rozšířit tak makrohistorickou perspektivu. |