Informace o publikaci
Update on the genotypic and phenotypic characteristics of <I>Staphylococcus hominis</i> subsp. <I>novobiosepticus</i> strains from Czech hospitals
| Název česky | Aktualizace cherakteristiky fenotypu a genotypu kmenů Staphylococcus hominis subsp. novobiosepticus v českých nemocnicích |
|---|---|
| Autoři | |
| Rok publikování | 2004 |
| Druh | Článek ve sborníku |
| Konference | 11th International Symposium on Staphylococci & Staphylococcal Infections. Plenary Summaries & Poster Abstracts |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | http://www.isssi.org/ |
| Obor | Genetika a molekulární biologie |
| Klíčová slova | staphylococcus; coagulase negative staphylococci; molecular epidemiology |
| Popis | Problematika: Staphylococcus hominis je třetím nejčastějším koaguláza-negativním stafylokokovým druhem identifikovaným mezi humánními klinickými izoláty. Jeho k antibiotikům multirezistentní poddruh S. hominis subsp. novobiosepticus (SHN) byl popsán v nedávné době v roce 1998 jako významné nozokomiální agens infekcí krevního řečiště a nejčastěji bývá izolován právě z hemokultur. Ač jsou poddruhy S. hominis subsp. hominis a SHN silně fenotypově divergentní, SHN uniká pozornosti v mikrobiologických laboratořích na celém světě, případně je identifikován jako jiný koaguláza-negativní druh, protože k jeho odlišení od S. hominis subsp. hominis je nutné provádět některé konvenční fenotypové testy. Cílem této studie bylo provést molekulární charakterizaci izolátů SHN v ČR a vybrat vhodnou genotypizační metodu pro identifikaci a typizaci tohoto taxonu. Výsledky studie: Z 269 izolátů SHN zachycených na území ČR v období 1998-2004 bylo v této práci genotypově charakterizováno 70 kmenů. Nejvyšší diskriminační schopnost pro odlišení multirezistentních kmenů S. hominis subsp. hominis od SHN ukázala PFGE. Společně s databázovým systémem SmaI makrorestrikčních vzorů se jeví jako nejvhodnější nástroj pro studium molekulární epidemiologie SHN a umožňuje odlišení obou poddruhů na úrovni podobnosti makrorestrikčních spekter 25 %. Ostatní na DNA založené metody jako AP-PCR, PCR-ribotypizace a analýza obsahu plazmidů vykázaly nižší diskriminační schopnosti než PFGE a neumožnily odlišení obou poddruhů. Závěr: Poddruhy S. hominis jsou příkladem fenotypově odlišných, ale geneticky velmi příbuzných taxonů. Genetická příbuznost mezi oběma poddruhy však není dosud plně objasněná. Je nesporné, že vysoce virulentní a rezistentní kmeny SHN hrají důležitou roli v nemocničních infekcích, zejména u imunosuprimovaných pacientů. Pro diferenciaci poddruhů S. hominis je nejvhodnější makrorestrikční analýza prováděná prostřednictvím PFGE. |
| Související projekty: |