Informace o publikaci
Léčba hypertenze u nemocných s ischemickou chorobou srdeční
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2010 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Postgraduální medicina |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Kardiovaskulární nemoci včetně kardiochirurgie |
| Klíčová slova | farmacotherapy; myocardial infarction |
| Popis | Hypertenze je jedním z hlavních rizikových faktorů ischemické choroby srdeční a dobrá kontrola krevního tlaku je základem primární i sekundární prevence ischemické choroby srdeční. V primární prevenci je doporučeno kontrolovat účinně krevní tlak, tj. mít hodnoty < 140/90 mmHg, snižování na nižší hodnoty není podloženo důkazy z klinických studií. Poslední data ukazují, že v sekundární prevenci vhodný systolický krevní tlak pro ischemiky je 130-139 mmHg a diastolický by neměl klesnout pod 70 mmHg. Hypertenze se velmi často vyskytuje i s dalšími rizikovými faktory a mohou tvořit tzv. metabolický syndrom. Základem léčby hypertenze u nemocných s ischemickou chorobou srdeční jsou blokátory osy renin angiotenzin - ACE-inhibitory a AII antagonisté, případně přímé blokátory reninu doplněné beta-blokátory, při intoleranci verapamil. ACE-inhibitory jsou podávány na základě dat ze studií HOPE, EUROPA a PEACE a ze studií se srdečním selháním. AII antagonisté se ve sronávacích studiích ukázaly stejně účinné jako ACE-inhibitory. Antiagregační a hypolipidemická léčba musí být zavedena u každého. Data z registru BRNO ukazují na dobrou úroveň farmakoterapie po infarktu myokardu, kdy léčba se blíží optimální doporučené léčbě téměř u 90 % nemocných. |