V červnu roku 1939 vydalo protektorátní Ministerstvo školství a národní osvěty nařízení o tom, že českojazyčné školy nesmějí přijímat neárijce, tedy Židy. Zákaz platil v případě, že se na předchozí škole vyučovalo německy. Vzhledem k tomu, že židovské rodiny na Moravě a v Čechách hovořily převážně německy jako svojí rodnou řečí a své děti pochopitelně posílaly na německojazyčné základní a střední školy, byla tato podmínka jasně diskriminační. Navíc pro ty žáky, kteří by se hlásili ze škol českojazyčných, byl zaveden numerus clausus. Stanoven byl na hranici 4 % posluchačů v ročníku. Ministerské nařízení bylo na jednotlivých fakultách vydáno jako vyhlášky děkanů s platností od akademického roku 1939/40. V praxi způsobilo rapidní úbytek studentů židovského původu na všech fakultách Masarykovy univerzity.