Glioblastom, IDH-wildtype (GBM) je nejběžnější a vysoce agresivní primární nádor mozku. Vzhledem k jeho vnitřní heterogenitě, invazivní povaze a lokalizaci je kompletní chirurgické odstranění prakticky nemožné. Navzdory inovacím v zobrazovacích metodách a soustavnému zkoumání možností léčby je medián celkového přežití pacientů s GBM 14-16 měsíců. Standardní léčba spočívá v maximálně bezpečném odstranění ložiska GBM a následné pooperační radioterapií v kombinaci s konkomitantní a adjuvantní chemoterapií Temozolomidem. Přibližně v 80 % případů dochází k rekurenci ve vzdálenosti do 2 cm od původního místa nádoru s mediánem doby do rekurence 7-8 měsíců po chirurgickém odstranění primárního nádoru. Rekurentní GBM jsou obvykle nepřístupné resekci a rezistentní vůči konvenční léčbě. Mechanismy vedoucí ke vzniku a rozvoji radiorezistence, charakteristického rysu rekurentního GBM, zatím nejsou zcela objasněny. Radiorezistence tak představuje v onkologii závažný problém, jelikož rozsáhlé využití radioterapie v léčbě rakoviny je často výrazně omezeno rozvojem radiorezistence u nádorových buněk. Sekvenování nové generace umožnilo efektivní identifikaci klinicky relevantních biomarkerů a připravilo tak půdu pro precizní medicínu. Ačkoli biomarkery mají obrovskou prognostickou a prediktivní hodnotu a vedli k revoluci jak v diagnostice, tak v stanovovaní léčebných postupů, nemusí se přímo podílet na patogenezi onemocnění, a proto nemusí být nutně vhodnými terapeutickými cíli. Na rozdíl od studia biomarkerů umožňují metody funkční genomiky identifikaci genů spojených přímo s vybranými fenotypy. Propojení transkripčního profilování klinických vzorků s výsledky CRISPR screeningu umožňuje objevování základních mechanismů ovlivňujících radiorezistenci a identifikaci klinicky relevantních terapeutických cílů nezkresleným a vysoce efektivním způsobem.

Sustainable Development Goals

Masaryk University is committed to the UN Sustainable Development Goals, which aim to improve the conditions and quality of life on our planet by 2030.