Publication details
Predikce rizika konverze gestačního diabetes mellitus do permanentního post partum diabetu/prediabetu pomocí běžných parametrů stanovovaných v 2. trimestru gravidity
| Authors | |
|---|---|
| Year of publication | 2013 |
| Type | Conference abstract |
| Citation | |
| Description | Úvod: Celosvětově vč. České republiky narůstá incidence primárních typů diabetu a rovněž počet žen s diagnózou gestačního diabetes mellitus (GDM). Anamnéza GDM představuje významně vyšší riziko vzniku diabetu v pozdějším věku než při fyziologicky probíhajícím těhotenství. I když je ženám s diagnózou GDM doporučován opakovaný oGTT test časně po porodu resp. šestinedělí, compliance je (celosvětově) nízká. Cílem studie bylo zjistit možnost predikce poporodní konverze GDM do permanentní poruchy (diabetu či prediabetu) pomocí rutinně stanovovaných parametrů v rámci screeningu GDM v 2. trimestru těhotenství v České populaci. Metodiky: Provedli jsme retrospektivní case-control studii pacientek Diabetologického centra FN Brno s diagnózou GDM (bez pre-gestačního T1DM nebo T2DM) z let 2005 – 2011, které se dostavily k opakovanému oGTT během 1. roku po porodu a u kterých byl dostupný kompletní soubor anamnestických, antropometrických, biochemických a klinických dat (n = 722). oGTT se zátěží 75 g glukózy byl v naprosté většině proveden mezi 24. - 28. týdnem těhotenství a bylo použito tříbodové hodnocení s hodnotami normy nalačno, v 60. a 120. minutě menší/rovno 5,5, menší/rovno 8,8 a menší/rovno 7,7 mmol/l. Opakovaný oGTT po porodu byl hodnocen dle současných Standardů vydaných ČDS pro negravidní osoby jako dvoubodový, při patologickém nálezu byly testovány ketolátky v moči, odebrán C-peptid, případně protilátky (antiGAD, anti IA-2, IAA) k rozlišení T1DM vs. T2DM). Výsledky: Věk, parita, pregestační BMI či pozitivní rodinná anamnéza DM nebyly signifikantně asociovány s poporodní poruchou, naopak hodnoty glykemie ve všech třech měřeních těhotenského oGTT, z nich konstruovaná plocha pod křivkou (AUCoGTT) a HbA1c byly vysoce významně asociovány s konverzí GDM do permanentní poruchy (p menší než 0.001, Mann Whitney). Ve vícerozměrném regresním modelu s využitím vzájemně nekorelovaných hodnot (glykémie nalačno a AUCoGTT) měly oba jednotlivé faktory vysoce významný vliv na výskyt poporodní poruchy (p=0,005, OR 1,88 a p<0,001, OR 1,22). Kvalita tohoto modelu pro spojité hodnoty (vyjádřená jako ROC křivka) je s hodnotou AUC 0.7 na hranici klinické použitelnosti. Konstrukce příp. rizikového skóre je v současné době předmětem analýz. Závěr: Z provedené studie vyplývá, že hodnoty glykemií během oGTT (ale ne HbA1c) ve 2. trimestru gravidity mají nejen bezprostřední diagnostickou hodnotu pro diagnózu GDM, ale jsou i potenciálně využitelné pro odhad míry rizika přetrvání poruchy (diabetu či prediabetu) po porodu. Při obecně známé (a námi potvrzené) nízké účasti pacientek s GDM na doporučeném poporodním opakování oGTT by konkrétnější odhad rizika mohl zefektivnit záchyt poporodního diabetu místo plošného testování zacílením na nejrizikovější skupinu. Poděkování: Práce byla podpořena grantem MZ ČR NT11405 a MUNI/A/0839/2011. |
| Related projects: |