Publication details
Optimization of cardiac resynchronization therapy in non-responders
| Authors | |
|---|---|
| Year of publication | 2013 |
| Type | Article in Periodical |
| Magazine / Source | Cor et Vasa |
| MU Faculty or unit | |
| Citation | |
| Doi | http://dx.doi.org/10.1016/j.crvasa.2013.07.002 |
| Field | Cardiovascular diseases incl. cardiosurgery |
| Keywords | Cardiac resynchronization therapy; atrioventricular delays; interventricular delays; QuickOpt; ventricular pressure signal |
| Description | Úvod: Srdeční resynchronizační léčba (SRL) hraje významnou úlohu v terapii srdečního selhání u pacientů s nízkou ejekční frakcí. Nicméně, signifikantní část pacientů se po implantaci SRL přístroje nezlepší. Optimalizace atrioventrikulárního a interventrikulárního intervalu může pomoct zlepšit klinický stav pacientů. Cíl: Cílem práce je porovnat optimalizaci atrioventrikulárního a interventrikulárního intervalu pomocí neinvazivního měření plochy pod křivkou transaortálního průtoku (aortic VTI) a pomocí invazivního měření maximální hodnoty první derivace tlaku v levé komoře (LVdP/dtmax) a pomocí algoritmu QuickOpt. Metodika: Patnáct non-responderů bylo optimalizováno neinvazivně – pomocí aortic VTI v porovnání s metodou QuickOpt. Kontrolní vyšetření bylo provedeno za tři měsíce: klinické a echokardiografické vyšetření. Deset non-responderů bylo optimalizováno invazivně – pomocí LVdP/dtmax v porovnání s metodou QuickOpt. Kontrolní vyšetření bylo provedeno za tři měsíce: klinické a echokardiografické vyšetření. Výsledky: Ve skupině s neinvazivní optimalizací (věk 74,3 roku [65,3; 84,3], 83,4 % mužů, etiologie: 66 % ischemická choroba srdeční, třída NYHA před optimalizací III v 66,7 %, III–IV ve 33,3 %, ejekční frakce levé komory 23,0 % [15,0; 32,0]) jsme nepotvrdili korelaci optimálního atrioventrikulárního a interventrikulárního intervalu zjištěného pomocí obou metod. Optimalizace měla vliv na zkrácení komplexu QRS. Po třech měsících sledování nebyla nalezena statisticky signifikantní změna v ejekční frakci a jiných parametrech ultrazvukového vyšetření či třídy NYHA. Ve skupině pacientů s invazivní optimalizací (věk 76,7 roku [66,6; 82,4], 90 % mužů, etiologie: 60 % ischemická choroba srdeční, třída NYHA před optimalizací III v 50 %, III–IV v 50 %, ejekční frakce levé komory 29,5 % [10,0; 35,0]) jsme nepotvrdili korelaci optimálního atrioventrikulárního a interventrikulárního intervalu zjištěného pomocí obou metod. Optimalizace měla vliv na zkrácení komplexu QRS. Po třech měsících jsme zjistili zlepšení ejekční frakce levé komory, ale ostatní echokardiografické parametry či třída NYHA zůstaly nezměněny. Závěr: Použití měření plochy pod křivkou transaortálního průtoku při optimalizaci srdeční resynchronizační léčby nepřineslo pacientům non-responderům užitek – echokardiografické parametry ani třída NYHA se při tříměsíčním sledování nezměnily. Použití invazivního měření maximální hodnoty první derivace tlaku v levé komoře vedlo ke zlepšení ejekční frakce, třída NYHA však zůstala nezměněna. |