Peut-on parler d'un argot des jeunes?

• Authors: POLICKÁ Alena
• Year of publication: 2008
• MU Faculty or unit: Faculty of Arts
• Description: Hlavním tématem disertační práce nazvané Peut-on parler d´un argot des jeunes ? (což lze jen volně přeložit jako Lze hovořit o slangu mládeže?) je srovnání společných a odlišných obecných rysů slangového projevu mladých v rozdílném sociálním a etnickém prostředí. Srovnání dvou francouzských korpusů výrazových prostředků pro skupiny typických umožňuje i obecnější zamyšlení nad diatopickými a diastratickými variantami sociolektu sledovaných skupin. Teoretická východiska této práce se musela vyrovnat s rozdíly v lingvistickém chápání problematiky ve francouzském a českém prostředí. . Vzhledem k absenci pojmu (lexikální) expresivita ve francouzské jazykovědě jsme pro zpracování materiálu využili aplikací Zimovy kategorizace expresivity na francouzský i český korpus a pomocí metody následných filtrů (filtres successifs) navrhujeme kritéria, která by umožnila začlenit slova do různých typů slangu – obecný slang, obecný slang mládeže, regionálně/sociálně omezený slang či mikroslang. Mládež má tendenci totemizovat určitá slova, označujeme je termínem „slova identitární“ (mots identitaires), jako symboly generační (či jiné skupinové) příslušnosti. Toto lexikum je pro svoji silnou expresivitu a frekvenci užití často polysémní až desémantizované. Typickým příkladem jsou české intenzifikátory typu hafo, hrubý, hustý, atd. Rychlé stírání expresivity je důvodem extrémní dynamičnosti inovací, v důsledku čehož tvoří výrazy spojené s některými tématy bohaté synonymní řady expresivních slov. Psychicky podmíněná potřeba expresivního vyjadřování (emoční labilita adolescentů, snaha o vyjádření vlastních emocí pomocí identitárních slov) a současně sociálně podmíněná snaha o impresi (intence zaujmout novými výrazy své okolí novými výrazy, šokovat dospělé v rámci generační revolty proti konvencím a pobavit své vrstevníky ve snaze o udržení/vylepšení vlastního postavení v hierarchii skupiny) jsou dva hlavní faktory geneze mládežnického slangu. Odpověď na titulní otázku je tedy kladná. Přestože existují značné rozdíly ve slovní zásobě jednotlivých skupin adolescentů a de facto by bylo vhodnější hovořit o slanzích mládeže, v jednotném čísle lze o slangu mládeže hovořit jak ve funkční rovině (viz výše zmiňované společné psycho-sociální rysy této mluvy), tak i v rovině identitárně-interpretativní, kdy se zejména v médiích vytváří v posledních letech obraz obecného slangu mládeže, se kterým se tito mladí více či méně ztotožňují. Závěrem lze tedy říci, že slang mládeže má v obou jazycích značně odlišné formy (ve Francii jsou například pro potomky přistěhovalců typické přesmyčky zvané „verlan“, v České republice zas resufixace slov), avšak skupinové chování mluvčích, jejich motivace inovovat jazyk, témata hovoru a další situace jsou zcela analogické.