Komunikace o evropské migrační krizi ve virtuálním prostoru: Technologické, orientalistické a vizuální nevědomí na síti Facebook

• Authors: DOBOŠ Pavel
• Year of publication: 2019
• Type: Appeared in Conference without Proceedings
• MU Faculty or unit: Faculty of Science
• Description: Příspěvek se zabývá tématem komunikace o problematice tzv. evropské migrační krize v prostředí virtuálního prostoru sociální sítě Facebook. Příspěvek patří do oblasti kritické geografie komunikace a paradigmatické východisko nachází v poststrukturalismu – především v takovém, který rozvíjí geograf Marcus Doel, vycházeje z filozofie Gillese Deleuze a Félixe Guattariho. Podle tohoto východiska je svět nestálá, stávající a diferencující se multiplicita, která neukončeně probíhá v imanenci života, kde se neustále dějí nějaké praktiky. Tato pláň imanence/konzistence produkuje kolektivní nevědomí, nicméně jeho součástí jsou i segmentace a sedimentace, utuhnuté různými transcendentními silami. Ty utvářejí rovinu organizace s určitými druhy sedimentovaných kolektivních nevědomí. Příspěvek mapuje působení třech kolektivních nevědomí, které formují komunikaci týkající se migrační krize v několika českých diskuzních skupinách/stránkách sociální sítě Facebook, a to období ledna, února a března roku 2018. Jedná se o kolektivní nevědomí technologické, orientalistické a vizuální. Technologické nevědomí se projevuje skrze působení softwaru (především v interface a algoritmech sociální sítě), typické pro současnou digitalizaci a datafikaci médií. Toto působení dokáže proměňovat tématiku i aktuálnost mediálního obsahu sdílených zpráv i jiných příspěvků a vede k reprodukci toho, co je nejvíce sdíleno, komentováno a hodnoceno. Zároveň umožňuje sebe-pojetí uživatelů sítě jako svobodně se orientujících ve virtuálním prostoru, přestože potlačuje alternativy. Orientalistické nevědomí formuje diskursivní stereotypní esencializaci lidí do protikladů „my“ a „oni“, kdy migranti jako zástupci africké a islámské civilizace jsou strukturováni svým divošstvím a/nebo islámem, a díky interpretačnímu vlivu bulvárního politického realismu mají podnikat úspěšnou válečnou invazi do Evropy, kde se jako poslední pozůstatky skutečných evropských hodnot brání země Visegrádu. V případě vizuálního nevědomí se za prvé ukazuje, jak diskursy této invaze podporuje pevné zakořenění mapové imaginace v západní vizuální kultuře. Za druhé se ukazuje, jakou roli hraje ve vizuálním nevědomí technika montáže, která dokáže vedle sebe klást odlišně afektivně nabité snímky a tím přinášet kupříkladu afekty strachu z migrantů. Za třetí je vizualita neoddělitelně spojena s důvěrou v autentifikaci skutečnosti, takže rozmanité vizuální materiály mají schopnost produkovat efekt pravdy o násilných krvelačných migrantech.