Pozdní antika jako období hluboké krize a transformace, zásadně ovlivnilo a definovalo sociálně-politické vztahy nadcházející raně středověké Evropy. Cílem předkládaného výzkumného projektu je analyticky zmapovat reflexi politických, ekonomických, společensko-kulturních, i náboženských změn pozdně antického období na pozadí institucí a různých sociálních a etnických skupin obyvatelstva Římské říše. Krize a transformace v konečném důsledku ovlivňuje každou skupinu, procesy a výstupy těchto změn jsou však různé a na jejich konci se formuje nová kvalita, která určuje nové uspořádání společnosti a vztahů mezi různými elementy obyvatelstva. Prameny právního charakteru, korespondence, narativní historická díla, epigrafický materiál, filozofická a teologická pojednání, ale i umělecká literatura, nám umožňují sledovat a hodnotit proces těchto změn u senátorů, úředníků ve státních službách, kuriálů, řemeslníků, vojáků, barbarů-federatů, rolníků-otroků i jejich žen a dětí. Podstatné je nejen to, jak byly tyto různé sociální subjekty ovlivněny celospolečenskými a politickými změnami, ale i to, jak se sami aktivně, více či méně vědomě, podílely na těchto procesech. Zvláštní roli v tomto směru hrála církev a barbarské komunity, se kterými musela Římská říše stále více počítat a hledat modus vivendi. Církev se poměrně rychle etablovala a posilovala své postavení v nových modelech uspořádání společnosti. Cesta barbarů k jakémusi vyrovnání se s římským státem, resp. s římským obyvatelstvem však byla komplikovanější a měla na různých místech různou podobu.

Publikace