Disputace mezi zastánci kolizní a materiální spravedlnosti je již tradičním tématem mezinárodního práva soukromého. Zatímco část doktríny setrvává na dosahování specifického typu tzv. kolizní spravedlnosti, jež odpoutává kolizní řešení od materiálního práva a jeho hodnot, druhá část doktríny tuto izolaci odmítá a prosazuje naplňování materiální spravedlnosti kolizního řešení. Přetrvávající neexistence doktrinálního konsensu v této otázce již byla podrobena rozsáhlým akademickým diskusím. Naopak vnímání etického rozměru kolizního práva bývá v české i zahraniční literatuře mnohdy opomíjeno. Přitom právě toto uchopení může představovat jeden ze zásadních faktorů ovlivňujících úvahy o spravedlnosti kolizního řešení. Recentní vývojové tendence totiž ukazují, že se zákonodárci i doktrína stále častěji uchylují k přijímání prvků materializace kolizního řešení. Řešitel si proto klade výzkumnou otázku, zda existuje relace mezi etickým vnímáním kolizního práva a rostoucím příklonem k prvkům materiální spravedlnosti.

Publikace