Restorativní justice je stále ještě novým trendem na poli trestní justice, který má za cíl optimalizovat přístup k trestné činnosti, aby dokázal lépe reagovat na vzniklou újmu a napravit ji. Jejími základními východisky jsou kombinace individuálního a celospolečenského pohledu na trestný čin, zapojení relevantních aktérů do způsobů řešení trestné činnosti a směřování k nápravě újmy a narovnání poškozených vztahů. Restorativní justice je nicméně rovněž terčem kritiky pro příliš liberalizující nebo „mírný“ přístup k pachatelům trestné činnosti, nebo naopak nedostatečně podporující oběti. Částí této kritiky jsou i námitky směřující k rozporu restorativní justice s právem na spravedlivý proces – může jít o systematické problémy (deformalizace procesu řešení trestné činnosti, odklon od soudní moci) i o velmi konkrétní aspekty používání nástrojů restorativní justice (nestrannost facilitátorů, (ne)přítomnost právních zástupců stran při restorativních procesech…). Cílem diplomové práce je tak předložit konkrétní řešení těchto rozporů tak, aby bylo možné v České republice uplatňovat restorativní justici bez obav z porušení práva na spravedlivý proces.

Publikace