Informace o projektu
Vnímání osobnosti učitele z pohledu studentů pedagogické fakulty
- Kód projektu
- MUNI/41/026/2009
- Období řešení
- 1/2009 - 12/2009
- Investor / Programový rámec / typ projektu
-
Masarykova univerzita
- Programy podporované ze specifického výzkumu (NESPADAJÍ SEM PROJEKTY PŘIHLAŠOVANÉ DO SOUTĚŽE VYHLÁŠENÉ NA PODZIM 2009)
- Fakulta / Pracoviště MU
-
Pedagogická fakulta
- Mgr. Lucie Pištěková
- PhDr. Hana Filová, Ph.D.
- Mgr. Kateřina Pěčková
- Mgr. Radek Pospíšil, Ph.D.
- prof. PhDr. Oldřich Šimoník, CSc.
- Klíčová slova
- Vlastnosti, osobnost učitele, pojetí, identifikace, profese
Projekt se zabývá problematikou pojímání osobnosti učitele a názorů na něj z pohledu studentů pedagogických fakult. Zaměřujeme se také na identifikaci případných změn postojů k profesi z hlediska doby strávené studiem na pedagogické fakultě.
Výsledky
Z výsledků výzkumu vyplývá, že většina studentů má zájem o studium na pedagogické fakultě. Uvádí, že učit chtějí a práce s dětmi je baví. Nejčastější odpovědí bylo: “Vždy jsem chtěl/a být učitelem/učitelkou“ a “Baví mě učit“.
Dále z výzkumu vyplývá, že studenti hodnotí profesi učitele jako málo prestižní, ale zároveň uvádí, že dříve tomu bylo jinak. Uvádí, že na prestiži ubírá finanční ohodnocení a přístup rodičů a okolí.
Výrazný zájem studentů o studium na pedagogické fakultě opravdu zapříčiňuje fakt, že chtějí být učiteli a že chtějí učit. Naopak nepotvrdil se fakt, že by studenti volili studium na pedagogické fakultě jako záchranu.
Podle studentů má být učitel především vzor. Měl by být spravedlivý a přirozená autorita, tuto odpověď jsme zaznamenali ve všech ročnících, dále by měl být vzdělaný ve svém oboru a komunikativní.
V prvním a druhém ročníku jsme zaznamenali totožnou odpověď na otázku „V čem spatřujete největší přínos praxe v rámci studia na PdF? “Je to vyučování nanečisto, propojí se zde teorie s praxí“. Studenti třetího ročníku nejčastěji odpovídali: „Viděl/a jsem, jak má hodina vypadat“. Studenti čtvrtého ročníku uvedli: „Měl/a jsem možnost propojit teorii s praxí. Zbavil/a jsem se ostychu a trémy“. Studenti pátého ročníku naopak nejčastěji odpovídali: „Samotný kontakt s dětmi, použití teorie v praxi, naučit se mluvit před lidmi“.
Z předchozích tvrzení můžeme usoudit, že studenti, kteří doposavad neabsolvovali žádnou praxi, uváděli především konstatování, že si mohou učivo vyzkoušet nanečisto. Ovšem studenti s praxí většinou hodnotili samotný kontakt s dětmi a učiteli.
Studenti se jednoznačně shodují na tom, že má praxe obrovský přínos a je v rámci studia na pedagogické fakultě velmi důležitá.