Informace o publikaci
Vliv vysychání na temporární faunu toků na modelové skupině jepice (Ephemeroptera)
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2012 |
| Druh | Konferenční abstrakty |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Přítomnost či nepřítomnost určitých druhů v daných podmínkách prostředí, stejně jako v případě přítomnosti jejich početnost, je dána jejich autekologickými charakteristikami. Ty pak mohou být využívány k hodnocení působení různých stresorů ve vodním prostředí, například morfologických změn, znečištění nebo dopadů klimatických změn. Jedním z důsledků kolísaní klimatu je vysýchání toků, k němuž v případě menších toků dochází i ve střední Evropě. Vysýchání působí jako ekologický filtr ovlivňující strukturu taxocenózy, to znamená, že v takovém prostředí mohou přežívat druhy s příhodnými autekologickými charakteristikami. Výskyt těchto druhů a naopak absence druhů, jimž příhodné vlastnosti chybí, mohou být využity pro retrospektivní indikaci epizod vysychání. Klasifikace druhů podle jejich schopností přežít tyto epizody je základem pro vývoj takové metody. Modelovou skupinou pro tento účel byly zvoleny jepice (Ephemeroptera), jejichž autekologické charakteristiky jsou poměrně dobře známy, a které jsou významnou součástí makrozoobentosu jak permanentních, tak intermitentních toků. Autekologické charakteristiky byly shromážděny z dostupných databází (IS ARROW, freshwaterecology.info), řady publikací a bylo využito i nepublikovaných dat autorů. Výsledkem byl seznam jepic, pro které byly vyplněny informace především pro ty autekologické charakteristiky, které byly předem vytipovány jako potenciálně vhodné pro indikaci vysýchání. U každé autekologické charakteristiky je zdůvodněn její výběr a definovány 3 stavy podle míry adaptace (vhodné pro přežití ve vysychavých tocích, indiferentní, nevhodné). Zcela zásadní pro přežití jepic ve vysychavých tocích je typ životního cyklu – vhodný je univoltinní zimní typ, popř.typ bivoltinní, výhodná je také flexibilita životních cyklů. Výhodu mají druhy s obligátní partenogenezí nebo s vyšší líhnivostí při tychoparthenogenezi, dále druhy, jejichž okřídlená stadia žijí delší dobu. Důležitý je i vztah k proudění. Obecně mají lepší potenciál pro přežití vysýchání druhy nespecializované (z hlediska preference potravy, substrátu etc.), druhy menší, s vyšší abundancí a densitou. Samozřejmě není nutné, aby druhy přežívající ve vysychajících tocích měly všechny tyto vlastnosti. Například druh Metreletus balcanicus, typický obyvatel intermitentních toků, se v ČR vyskytuje velmi řídce, podobně jako Paraleptophlebia werneri. Druhy rodu Siphlonurus dorůstají v posledních larválních instarech velkých velikostí, Habrophlebia fusca bývá zasažena letním vysycháním, přesto však její populace přežívají. Na druhou stranu Baetis muticus, který je schopen parthenogenetického množení, je bivoltinní a běžně rozšířený, se ve vodách s anomálním hydrologickým režimem nevyskytuje. Navržená klasifikace byla testována na datech z databáze drobných toků České republiky. V taxocenózách jepic ve vysychajících tocích chybí oproti očekávanému složení druhy rheobiontní a i rheofilní druhy, oligostenotermní a semivoltinní. Druhové spektrum je zřetelně ochuzeno. Strategie jepic jak přežít vysychání je poměrně komplexní jev, který je třeba dále zkoumat v terénních podmínkách, ale také upřesňovat autekologické charakteristiky při laboratorních experimentech. Příspěvek byl zpracován s podporou Výzkumného záměru MSM6215648905 a grantu Technologické agentury ČR TA02020395. |