Informace o publikaci
Algoritmy, jazyky, programování a matematika
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2013 |
| Druh | Vyžádané přednášky |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Z dnešní perspektivy se zdá být přirozené a jediné správné nazývat programovací jazyk jazykem. Mezi přirozeným jazykem a programovacími jazyky lze jistě nalézt mnoho paralel, zejména tvrzení, že některé věci lépe vyjádříme tím jazykem, jiné oním. Snad by se dalo prafrázovat i přísloví „Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem“. Programovací jazyky však mají i rysy, které k rysům přirozených jazyků přirovnáme obtížně. U programovacích jazyků se například často předpokládá, že správný programovací jazyk naučí programátora myslet. Je to však pravda? Skutečně musí být lepší algoritmus formulovaný ve vhodném programovacím jazyku lepší než algoritmus formulovaný v běžné řeči? Nejlepší algoritmus pro nalezení tzv. minimální kostry se podařilo nalézt Otakaru Borůvkovi (1899-1995) v roce 1926, kdy nemohl použít žádného programovacího jazyka. Algoritmy zapsané v tomtéž programovacím jazyce je možné snáze porovnat, ale převést je do jednotného jazyk dá také práci a navíc nemusí být výsledek vždy stejný. Problém jazyka a překládání se táhne celou historií programovacích jazyků: co vlastně překládáme? Jakou část tohoto překládání je možné mechanizovat? A je programování ve smyslu převádění numerických (obecněji matematických) metod vůbec jednoduché, jak se zpočátku zdálo? Na tyto a další otázky se pokusím odpovědět ve svém povídání o ALGOLu 60: algoritmickém jazyku, jazyku, který byl navržen právě proto, aby bylo možné programy sdílet. |