Informace o publikaci
Vztah morfologické a funkční polycentricity na příkladu funkčních regionů ČR
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2014 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Koncept polycentrického rozvoje se stal v posledních letech významnou součástí regionální politiky EU, územně rozvojových strategií některých států a rovněž představuje téma hojně zastoupené v řadě akademických článků. Na polycentrický rozvoj může být nazíráno jako na normativní koncept, který je součástí plánovacích strategií uplatňovaných na různé územní měřítkové úrovně, ale také jako na prostorový proces, který přetváří funkčně-prostorové vazby v území. I přes protichůdnost některých požadovaných cílů a určité rozdíly v konceptualizaci polycentrického rozvoje jsou však teoretická východiska konceptu podrobena poměrně dostatečnému rozboru. V obecné rovině je polycentricita charakterizována méně výrazným hierarchickým uspořádáním sídel a existencí více center v území, mezi nimiž ani jedno nedominuje. Nutno podotknout, že každá měřítková úroveň vyžaduje odlišný pohled na polycentrický rozvoj. V rámci pokračujícího analytického výzkumu polycentrického rozvoje tedy nabývají na důležitosti zejména otázky týkající se měření a hodnocení polycentricity. V této oblasti lze spatřit dva základní přístupy: morfologický a funkční. Zatímco morfologický přístup se zaměřuje na velikost, významnost a rozložení center v rámci území, funkční přístup se zabývá především vyvážeností vzájemných interakcí mezi centry a funkční komplementaritou míst. Vzájemná pozice obou přístupů při výzkumech polycentrického rozvoje je však dosud spíše nejasná. Příspěvek zkoumá vztah morfologické a funkční polycentricity na příkladu funkčních regionů České republiky. Jednotlivé regiony jsou podrobeny analýze morfologické a funkční polycentricity, přičemž použité metody jsou kombinací metod již aplikovaných především nizozemskými geografy. Cílem příspěvku je diskuze přínosů a omezení obou přístupů a zamyšlení se nad užitečnou mírou jejich vzájemné provázanosti při aplikaci konkrétních metod. |