Přímá aplikovatelnost Bernské úmluvy a sdělování díla veřejnosti

• Autoři: KOUKAL Pavel
• Rok publikování: 2014
• Druh: Kapitola v knize
• Fakulta / Pracoviště MU: Právnická fakulta
• Popis: Příspěvek se zabývá rozborem vybraných rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, která se vztahují k výkladu § 23 autorského zákona a v nichž Nejvyšší soud na základě čl. 10 Ústavy ČR dovodil přímou aplikovatelnost (resp. kolizní přednost) Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl. Autor právní názory Nejvyššího soudu podrobuje kritice a dovozuje, že Bernská úmluva mže být přímo aplikovatelná pouze pro autory ne-státu původu díla (tj. pro autory zahraniční). V případě čl. 11 bis odst. 1 Bernské úmluvy potom o přímé aplikovatelnosti vůbec nelze hovořit, neboť čl. 11 bis odst. 2 předpokládá, že podmínky výkonu práva na sdělování díla veřejnosti má stanovit vnitrostátní právní předpis. Autor se dále zabývá otázkou „foreign treatment clause“ a rozebírá přípustné formy diskriminace domácích autorů v porovnání se zahraničními tvůrci. Dovozuje, že stát může zacházet s vlastními státními příslušníky rozdílně, nicméně rozdílné zacházení nesmí být svévolné. Nerovnému zacházení domácích autorů, kteří dle Bernské úmluvy mohou mít méně práv, než autoři zahraniční, je možné zabránit tím, že se Bernské úmluvě přizná nepřímý (interpretační) účinek a při výkladu § 23 AutZ je zvolen takový výklad, který co nejvíce zohlední mezinárodní závazky České republiky. Při výkladu § 23 AutZ věty druhé je rovněž třeba zohlednit, že autorská práva jsou zde omezena nikoliv z důvodu střetu s právem poskytovatele zdravotních služeb provozovat hospodářskou činnost (čl. 26 LZPS), ale s ohledem na právo občanů na bezplatnou zdravotní péči realizovanou na základě veřejného zdravotního pojištění (čl. 31 LZPS). Z tohoto důvodu by přiměřenou odměnu dle čl. 11 bis odst. 2 Bernské úmluvy měl hradit primárně pacient a úhrada by se obecně měla realizovat z veřejného zdravotního pojištění