Informace o publikaci
Pomůže molekulární genetika stanovit dobu umrtí?
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2015 |
| Druh | Konferenční abstrakty |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Stanovení doby úmrtí, tedy postmortálního intervalu (PMI), je jednou z nejproblematičtějších otázek ve forenzní praxi. Navzdory enormnímu množství studií a literatury hromadících se na toto téma již mnoho let, přesné určení PMI zůstává stále velmi komplikovanou záležitostí i pro zkušené soudní lékaře. Již během prvních hodin po úmrtí jedince dochází k pozorovatelným tělesným změnám zahrnující algor, livor a rigor mortis. Definice PMI na základě těchto změn je však často zatížena jistou mírou nepřesností, které jsou dané teplotou prostředí, tělesnou konstitucí, příčinou úmrtí, lokalizací těla, předpokládanou konzumací drog apod. Přesný odhad PMI vyžaduje vyhodnocení takových parametrů, které se mění konstantně od doby úmrtí, nezávisle však na okolních vlivech. Dle současných výzkumů na poli molekulární biologie se zdá, že této definici bude odpovídat post mortem degradace nukleových kyselin (jak DNA, tak i RNA). Metody hodnocení post mortem degradace nukleových kyselin byly navrženy jako elegantní alternativa ke klasickým metodám odhadu PMI. I přes veškeré výhody mají však také svá úskalí. Příspěvek pojednává především o těchto metodách a možnostech jejich potenciálního využití ve forenzní praxi. |