Informace o publikaci
Změny v patogenitě entomopatogenních hlístovek
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2016 |
| Druh | Konferenční abstrakty |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Úvod. Entomopatogenní hlístice rodu Heterorhabditis a Steinernema jsou parazité napadající hmyz. Ve svém střevě nesou symbiotické bakterie rodu Photorhabdus nebo Xenorhabdus a dohromady tak vytvářejí nematobakteriální komplex, který je velice účinný a dokáže zabít svého hostitele během dvou dnů. Z toho důvodu se entomopatogenní hlístice používají také v biologickém boji proti hmyzím škůdcům jako alternativa chemických insekticidů. Mimo to slouží i jako modelový organismus při zkoumání imunitních reakcí hmyzu a interakcí hostitele s nematobakteriálními patogeny. Účinnost nákazy hmyzu nematobakteriálním komplexem závisí na faktorech jako je teplota a vlhkost okolí, odlišná strategie hlístic při vyhledávání hostitele, druh a vývojové stadium hmyzu nebo také stáří infekčních jedinců. Metodika. V našich experimentech jsme studovali patogenitu hlístic kolonizovaných jejich symbiotickými bakteriemi a její vývoj během stárnutí. Larvy zavíječe voskového (Galleria mellonela) a octomilky (Drosophila melanogaster) jsme vystavili infekčním jedincům hlístic druhu Heterorhabditis bacteriophora a dvěma různým izolátům hlístic druhu Steinernema carpocapsae. Po dvou dnech pak byla odečítána mortalita larev. Experiment byl prováděn v týdenních intervalech od prvního uvolnění infekčních jedinců a změny mortality larev byly porovnávány. Výsledky. V míře patogenity a průběhu jejího vývoje byly pozorovány výrazné rozdíly mezi rody Heterorhabditis a Steinernema. Zatímco hlístice rodu Steinernema jsou nejvíce infekční v prvních týdnech po uvolnění z kadáveru hostitele, hlístice rodu Heterorhabditis dosahují nejvyšších hodnot patogenity třetí až čtvrtý týden po uvolnění z hmyzu. Tyto výsledky byly pozorovány jak na larvách zavíječe voskového (Galleria mellonela) tak na larvách octomilek (Drosophila melanogaster). Závěr. Zjištěné rozdíly v patogenitě jsou důležité pro navazující experimenty a je nutné brát je úvahu i při velkoplošné aplikaci v rámci biologické kontroly. Práce byla podpořena granty KONTAKT LH14047 a MUNI/C/1406/2014. |
| Související projekty: |