Diverzita chrostíků (Trichoptera) v prameništních slatiništích Západních Karpat – v čem se liší od okolních potoků?

• Autoři: ZAJACOVÁ Jana; HUBÁČKOVÁ Lenka; BOJKOVÁ Jindřiška
• Rok publikování: 2016
• Druh: Konferenční abstrakty
• Popis: Prameništní slatiniště jsou biotopy vyznačující se specifickými podmínkami prostředí, jako je stálý teplotní a průtokový režim či malá hloubka vody. Tyto faktory spolu s ostrůvkovitým výskytem v krajině z nich dělají stanoviště relativně izolovaná od okolních vodních habitatů a mohou být proto osídlena do jisté míry unikátními společenstvy. Významnou součásti fauny pramenišť jsou chrostíci (Trichoptera), kteří zde vytvářejí druhově i ekologicky rozmanité taxocenózy s řadou úzce specializovaných druhů. Tato studie se zaměřuje na prameništní slatiniště v oblasti Západních Karpat. Byla srovnána data o druhovém složení chrostíků z 25 pramenných stružek a 25 potoků protékajících v jejich blízkosti, kde byly také zvlášť hodnoceny tři mesohabitaty (peřej, tůň, mech). Bylo zjištěno, že společenstva potoků jsou signifikantně druhově bohatší (celkem 63 druhů) než taxocenózy s nimi sousedících stružek (40 druhů). Nejspíš je to dáno větší velikostí a množstvím mikrohabitatů, které potoky poskytují. V rámci samotných potoků dosahují signifikantně vyšší druhové bohatosti chrostíci v peřejích oproti tůním. Mechy jsou osídlovány relativně mnoha druhy, avšak v malých početnostech a převážně juvenilními jedinci. Z celkového souboru stružky a potoky sdílejí 37 % druhů, zejména se jedná o lotické druhy vyskytující se v menších početnostech i ve stružkách a některé krenobiontní či krenofilní druhy naopak vzácně nalézané v potocích. Výhradně ve stružkách se vyskytovalo 16 % druhů, jde o některé méně početné krenobionty a všechny lentické a slatiništní druhy, které se v potocích neuplatňují. Zbylých 47 % druhů se vyskytovalo pouze v potocích, jde o řadu lotických druhů typických pro horní a střední úseky toků. Ze tří studovaných mesohabitatů byla metodou NMDS zjištěna největší podobnost v druhovém složení pramenných stružek s tůněmi potoků, pravděpodobně díky sdíleným druhům preferujícím pomalu tekoucí vody s množstvím organické hmoty.