Vysychavé toky – mnoho stran různých mincí

• Autoři: PAŘIL Petr
• Rok publikování: 2017
• Druh: Konferenční abstrakty
• Fakulta / Pracoviště MU: Přírodovědecká fakulta
• Popis: Zintenzivňující se projevy klimatické změny s sebou přináší stále častěji i do ČR fenomén vysychání toků. Přestože byly vysychající toky (tj. ty kde došlo k přerušení povrchové kontinuity toku) dlouho na okraji zájmu hydrobiologů i hydrologů, dochází v poslední době ke zintenzivnění jejich výzkumu (např. projekt BIOSUCHO 2012-15, www.sucho.eu). Tento projekt vyvinul 2 základní nástroje sloužící k posouzení ohrožení daného povodí z hlediska vysychání. Prvním z nich je Mapa rizika vysychání drobných vodních toků (Zahrádková a kol. 2015), která pro povodí 4. řádu hodnotí tři stupně rizika vyschnutí na základě kombinace několika faktorů a je dostupná na výše uvedených stránkách ve formě GIS aplikace. Druhým výstupem je pak Metodika retrospektivní bioindikace epizod vyschnutí toků na základě analýzy makrozoobentosu (Pařil a kol. 2015), která umožňuje zpětně vyhodnotit zda byl tok v poslední vegetační sezóně postižen vysycháním. Oba tyto nástroje lze v kombinaci použít nejen pro kvalifikované zhodnocení aktuálních dopadů vysychání, ale i při tvorbě plánů povodí, procesů EIA, v územně plánovací dokumentaci nebo pro hodnocení úspěšnosti opatření směřujících k omezení dopadů změny klimatu. Metodika bioindikace i Mapy rizika vysychání tak představují alternativní biologické nástroje ke klasickým hydrologickým přístupům. Ty totiž mají na těchto tocích pouze omezené možnosti modelování (proto i nižší spolehlivost predikce vyschnutí v průměru okolo 50%) a navíc není síť kontinuálně měřících hydrologických stanic v ČR dostatečně hustá na to, aby pokrývala celou škálu vysychavých toků. Jejich vyschnutí proto může být relativně spolehlivě indikováno hydrobiologickými metodami, jejichž spolehlivost dosahuje u testovaných souborů 80% a oproti instalaci klasických hydrologických stanic představují i ekonomicky výhodnější variantu.