Informace o publikaci

Od vzájemné důvěry k vzájemnému prověřování: limity vzájemné důvěry v judikatuře správních soudů k dublinským transferům

Autoři	BOKOVÁ Terezie
Rok publikování	2020
Druh	Článek v odborném periodiku
Časopis / Zdroj	Soudní rozhledy
Fakulta / Pracoviště MU	Právnická fakulta
Citace
www	Repozitář MU
Klíčová slova	Dublin III Regulation; transfer; mutual trust; Art. 3 European Convention
Popis	Princip vzájemné důvěry, i když jej nenalezneme výslovně upravený v primárním právu EU, představuje jeden z pilířů unijního práva. Každý členský stát sdílí se všemi ostatními členskými státy řadu společných hodnot, na nichž je EU založena, jak je uvedeno v čl. 2 SEU, a uznává, že s ním ostatní členské státy tyto hodnoty sdílejí. Tento předpoklad znamená – a zároveň odůvodňuje – existenci vzájemné důvěry členských států v uznání těchto hodnot, a tím i v dodržování unijního práva, které tyto hodnoty uplatňuje. Vzájemná 1 důvěra, že ostatní hrají podle vytyčených pravidel hry, je nezbytným předpokladem fungující spolupráce. Nejde však jen o obecný princip. Dopadá velice konkrétně do soudní, a dokonce i správní praxe jednotlivých členských států. A to mimo jiné ve dvou oblastech: při rozhodování o vydávání osob do ostatních členských států na základě evropského zatýkacího rozkazu a v oblasti azylového a cizineckého práva při předávání osob, především žadatelů o azyl, mezi členskými státy. Právě druhé z těchto oblastí se bude tento článek věnovat. Nejprve se pokusí stručně vymezit základy principu vzájemné důvěry a zrekapitulovat jeho genezi do současné podoby, která se odehrála v dialogu mezi ESD a ESLP. Následně se zaměří na judikaturu českých správních soudů, zejména NSS.