Informace o publikaci
Současné možnosti léčby u pacientů s chronickou myeloidní leukemií
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2020 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Farmakoterapie |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | https://www.farmakoterapie.cz/c6743/soucasne-moznosti-lecby-u-pacientu-s-chronickou-myeloidni-leukemii |
| Klíčová slova | chronic myeloid leukemia |
| Popis | Léčba chronické myeloidní leukemie (CML) spočívá v podávání vysoce účinných tyrosinkinázových inhibitorů (TKI). Drtivá většina nemocných v chronické fázi CML dosáhne pomocí TKI velké molekulární odpovědi (major molecular response, MMR), která je spojena s dlouhodobým přežitím odpovídajícím přežití běžné populace. V rámci 1. linie léčby je v České republice v současné době možné podávat imatinib a nilotinib. Nilotinib jako TKI druhé generace umožňuje oproti imatinibu rychlejší dosažení hluboké molekulární odpovědi, avšak za cenu vyšší toxicity. Nilotinib je proto volbou léčby zejména u mladších nemocných, u kterých dosažení stabilní hluboké molekulární odpovědi umožňuje následné přerušení podávání TKI. Dlouhodobé udržení molekulární remise CML po přerušení podávání TKI je možné cca u 30 40 % nemocných. U nemocných s molekulární progresí choroby je nutné vrátit TKI zpět do medikace. U starších nemocných je v rámci 1. linie volen převážně imatinib, který má méně závažných nežádoucích účinků a jeho dlouhodobé podávání je bezpečnější. V průběhu léčby i po vysazení TKI jsou nemocní v pravidelných intervalech monitorováni pomocí vyšetření hladiny transkriptu BCR-ABL1 polymerázovou řetězovou reakcí (PCR). Nemocní vykazující rezistenci nebo nesnášenlivost jsou indikováni ke změně TKI na 2. a následnou linii. Výběr TKI se v takovém případě odvíjí od výsledku mutační analýzy kinázové domény BCR-ABL1 a také od věku a komorbidit nemocného. Cílem léčby 2. a následné linie je opětovné dosažení a dlouhodobé udržení MMR při minimalizaci nežádoucích účinků TKI. Závažná prognóza je spojena s pokročilými fázemi CML, jejichž léčba zůstává výzvou i v éře TKI. |