Informace o publikaci
Refrakterní/Relabující ependymomy - využití multiomického přístupu k sestavení personalizované léčby, 5leté zkušenosti kliniky
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2021 |
| Druh | Konferenční abstrakty |
| Citace | TINKA, Pavel, Zdeněk PAVELKA, Michal KÝR, Petra POKORNÁ a Jaroslav ŠTĚRBA. Refrakterní/Relabující ependymomy - využití multiomického přístupu k sestavení personalizované léčby, 5leté zkušenosti kliniky. In XXX. Konferencia detských hematologóv a onkológov. 2021. |
| Popis | Úvod: Refrakterní/relabující ependymomy představují obtížně léčitelné nádory s vysokou mortalitou. Nejrizikovější je podskupina posterior fossa A, kde standardní přístup: operace + radioterapie samy nestačí. Tento typ nádorů se úporně vrací a opakované biopsie či resekce nejen mohou ulevit od klinických obtíží, ale pomáhají nám pochopit evoluci tumoru a „ušít“ léčbu na míru. Metodika: Jedná se o deskriptivní studii osmičlenné skupiny pacientů s relabujícími ependymomy, kterým bylo provedeno minimálně jedno z molekulárních vyšetření typu: WES, transkriptom, proteinkinázy, a kteří podstoupili či stále podstupují individualizovanou léčbu. Kromě základního popisu skupiny jako jsou: histologie, molekulární klasifikace, primární léčba, PFS, OS jsou přehledně popsány i výsledky jednotlivých molekulárních vyšetření s akcentem na ty, jež vedly k terapeutické indikaci. Výsledky: Vybraná kohorta čítá celkem 8 ependymomů, 4 chlapce a 4 dívky. Průměrný věk diagnózy: 6,5 roku. Rozložení mol. podskupin: PFA: 5, PFB: 1, RELA+: 2. 5x bylo primum v ZJ, 2x ST, 1x rozsáhle ST i ZJ. Během 1. PFS bylo dosaženo u pěti pacientů nejlepší odpovědi CR a u třech dalších pacientů PR. Medián 1.PFS je 20 měsíců, pětileté 1.PFS máme na 13 %. Celkové pětileté přežití bylo 100 % a desetileté 50 %, 1 pacient t.č. již zemřel. Z využitých vyšetření vedl k terapeutickému rozhodnutí: WES: 7x, proteinkinázy: 4x, transkriptom: 2x. IHC vyšetření na PD-L1 expresi bylo celkem využito 4x. Z WES bylo 3x rozhodnuto na základě vyššího TMB a 4x na základě nalezených somatických mutací. Z imunoterapie byla celkem 3x podána DC vakcína, 7x Opdivo. Cílené léky byly indikovány celkem 9x, jednalo se o multikinázové inhibitory, Ins-R inhibitory, EGFR inhibitory, PARP inhibitor. 2x byl použit MEMMAT protokol. 22x byl použit lék bez silné evidence, empiricky, jako například: VBL, Mebendazol, Rifabutin, 5-AZA, TMZ, Valproát etc. Závěr: Všechny tumory byly lokalizované, relapsy dominantně lokoregionální. Z vyšetření pro cílenou léčbu se jako nejefektivnější jevil IHC a WES. Přesto byly individualizované léky nasazovány převážně empiricky. Zajímavé bylo užití rifabutinu či mebendazolu ve smyslu drug repurposing. Byť stále nedosahujeme kýžených výsledků, je nutné hledat a využívat nové molekulární metodiky pomáhající pochopit složitost tohoto onemocnění a otevírat nové cesty možné cílené léčby, a to i díky spolupráci s neurochirurgickými obory. Prohlášení: prezentovaná studie ani žádný z jejích autorů není finančně podporován výrobcem či distributorem uvedeným v prezentaci. |
| Související projekty: |