Informace o publikaci
Selenidová mineralizace z lokalit Škrdlovice, Světnov a Veselíčko
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2022 |
| Druh | Konferenční abstrakty |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Selenidy z rudního pole Slavkovice-Škrdlovice jsou úzce vázány na žilnou uranovou mineralizaci. Rudní pole je situované v sv. části strážeckého moldanubika, tvořeného horninami pestré skupiny, a to převážně cordierit-biotitickými rulami a migmatity, migmatitizovanými biotitickými a amfibol-biotitickými rulami s vložkami erlánových rul, amfibolitů, gföhlských rul a dolomitických vápenců. V menší míře jsou zastoupené granulitové ruly a granulity. Geologická stavba studovaných lokalit je velmi podobná (Arapov et al. 1984, Bajer 1970, Kříbek et al. 2005). (...) Primární selenovou mineralizací z lokality Škrdlovice se zabýval pouze Kvaček (1969), který zde popsal nález berzelianitu, clausthalitu, eskebornitu, klockmannitu a umangitu. Z celého slavkovicko-škrdlovického rudního pole (lokality Nová Ves, Slavkovice, Světnov, Škrdlovice, Petrovice a Veselíčko) je popsáno dalších 12 minerálů ze skupiny selenidů – athabascait, bukovit, crookesit, eucairit, ferroselit, hakit-(Hg) (popsán pouze jako „hakit“), kruťait, permingeatit, petrovicit, petříčekit, tiemannit a tyrrelit (Flégr et al. 2018, Johan 1989, Kvaček 1968, 1969, 1973, 1979, Sejkora et al. 1997, Šouba 1974 a Vavřín 1994). (...) Studovány byly tři výbrusy žiloviny s uraninitem a selenidy zhotovené z materiálu poskytnutého Moravským zemským muzeem (identifikace vzorků uvedeny u jednotlivých výbrusů). Materiál pochází z lokalit Světnov (výbrus SV1, inv. č. a217, sběr Kruťa, T. 1967), Škrdlovice (výbrus ŠK1, studijní vzorek s popisem „Škrdlovice 2“) a Veselíčko (výbrus VS1, inv. č. a665, sběr Kruťa, T. 1968). Výbrusy byly pozorovány pod odrazovým mikroskopem Olympus BX51 a dokumentovány fotoaparátem Canon EOS 40D. Vzorky s naneseným uhlíkem byly analyzovány elektronovou mikrosondou Cameca SX100 (WDS analýzy, analytik J. Haifler, urychlovací napětí 25 kV, proud svazku 4 nA, šířka svazku 2–5 µm) a scanovacím elektronovém mikroskopu Jeol 6490 LV osazeném ED SSD detektorem (EDS analýzy, bez naprášeného C, analytik J. Vácha, urychlovací napětí 20 kV, mód nízkého vakua při 30 Pa, načítací čas 60 s). Krystalochemické vzorce (vč. přejatých z literatury) byly normalizovány na celočíselný počet aniontů. Ve vzorku ze Škrdlovic (ŠK1) byl identifikován umangit, eskebornit, clausthalit, chalkopyrit a klockmannit. Umangit tvoří až 0,8mm velké masy (Obr. 1), jeho chemické složení (průměr 2 WD analýz) odpovídá (Cu2,991Fe0,039)?3,030(Se1,994S0,006)?2,000 (Obr. 2). Chemické složení umangitu z Petrovic publikované Kvačkem (1969, 1973) je podobné. Umangit ze Slavkovic obsahuje v některých případech příměsi Fe a S do 0,014, resp. 0,092, apfu (Flégr et al. 2018). Eskebornit o velikosti až 400 µm také odpovídá téměř čistému koncovému členu Cu1,015Fe0,989(Se1,992S0,008)?2,000 (WD analýza). Eskebornit z Petrovic (Kvaček 1969, 1973) i Slavkovic (Šouba 1974) má složení totožné. Slavkovickým eskebornitem se detailněji zabývali Flégr et al. (2018), průměr z 11 WD analýz odpovídá vzorci Cu1,011Fe0,971(Se1,911S0,089)?2,000 (Obr. 2). Klockmannit se složením Cu1,045Se1,000 (ED analýza) byl zaznamenán v jediném zrnu o velikosti 30 µm. Chemismus klockmannitu z Petrovic odpovídá Cu1,1Se1,0 (Kvaček 1979), ve Slavkovicích obsahuje minoritní Ag (do 0,001 apfu), Fe (do 0,026 apfu) a S (do 0,021 apfu; Flégr et al. 2018). Clausthalit identifikovaný ED analýzou tvoří zrna do 40 µm (Obr. 1) a četné drobné inkluze o velikosti do 3 µm v eskebornitu. Vzorek ze Světnova (SV1; součást dolu Škrdlovice) obsahuje pouze clausthalit s chemismem (Pb0,970Fe0,017Cu0,006Zn0,002)?0,995(Se0,997S0,003)?1,000 (WD analýza) v podobě zrn do 30 µm. Jeden vzorek z výskytu Veselíčko (VS1) obsahuje hojně drobný clausthalit identifikovaný ED analýzou. |
| Související projekty: |