Dopady průmyslového rýžování zlata na krajinu Sibiře

• Autoři: KOLEJKA Jaromír
• Rok publikování: 2022
• Druh: Konferenční abstrakty
• Fakulta / Pracoviště MU: Pedagogická fakulta
• Popis: Rýžování zlata na Sibiři trvá již řadu století. Moderní těžební metody byly zavedeny před první světovou válkou. Průmyslová těžba a plošně rozsáhlé rýžování zlata z říčních náplavů bylo iniciováno v meziválečném období, nezřídka bylo spojeno s nuceným nasazením pracovních sil. Moderní těžba za využití rozmanitého strojového parku se datuje cca od 60. let 20. století. Zatímco do konce milénia šlo převážně o izolované plochy dotčené těžbou, v současnosti jde rozsáhlé areály na údolních dnech řek, převážně na pomezí Východní Sibiře a ruského Dálného severu i východu. Těžba zpravidla probíhá v extrémních přírodních podmínkách na permafrostu za náročných povětrnostních podmínek a přítomnosti obtížného hmyzu. Těžební sezóna trvá zpravidla pouhé 3-4 nejteplejší měsíce. Vedle velkých podniků se těžby účastní také jednotliví těžaři a drobné společnosti. Rozhodující podíl na environmentálních změnách mají střední a velké firmy. Ty aktivně působí na přírodní prostředí údolních den v rozsahu stovek km2. Vznikají při nich tvary reliéfu, které nejsou známy z těžby jiných nerostných surovin, případně se od nich liší odlišnými rozměry a prostorovými shluky, resp. kombinacemi. Během terénního výzkumu mezi roky 2010-2018 byla na šesti zlatonosných polích (u řek Olčan, Tuora-Tas, Bergennjach, Něra, Susuman a Pautovaja) pozorována geneze geneze řady konkávních i konvexních tvarů, zpravidla ve velkých skupinách zcela měnících původní vzhled území. Mezi nejčastější z nich patří obloukové a kuželové haldy, komolé kužely, tabulové haldy, lomy v permafostu, derivace vodních toků a industriální sejpová pole a těžební jámy v rovinatém i členitém terénu. Zpravidla se vyznačují menšími rozměry než v případě těžby uhlí. Naopak těžební jámy svými rozměry přesahují plochy známé z povrchové těžby hnědého uhlí v Podkrušnohoří. O jejich budoucnosti se vedou diskuse. Podle poměrně přísných zákonů Ruské federace by měly být recentní tvary po skončení těžby zahlazeny. Starých tvarů je však ohromné množství a jejich likvidace tak nepřichází v úvahu. Představují však prostředí se zvýšenou geodiverzitou (a potenciálně také biodiverzitou) a nepochybnou turistickou atraktivitou.