Informace o publikaci
Tibiotalokalkaneální artrodéza: srovnání metod fixace, střednědobé klinické výsledky
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2022 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | ACTA CHIRURGIAE ORTHOPAEDICAE ET TRAUMATOLOGIAE CECHOSLOVACA |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | http://www.achot.cz/detail.php?stat=1308 |
| Klíčová slova | tibiotalocalcaneal arthrodesis; retrograde nail; lateral ankle plate; ankle instability; ankle arthrosis; biological plate |
| Popis | Obtíže vycházející z talokrurálního kloubu spojené s poškozením talokalkaneálního kloubu jsou poměrně častým problémem pacientů nejen s revmatoidní artritidou. Často vidíme toto kombinované postižení jak posttraumaticky, při primární artróze, při selhání primární operace, ale i při Charcotově artropatii. Tibiotalokalkaneální artrodéza efektivně řeší i poměrně těžké destrukce a osové deviace. Při destrukci kosti je vhodné si vypomoci autologními i alogenními kostními štěpy , možností je i použití preformovaných spacerů. Kompletní déza horního i dolního hlezenního kloubu je díky výraznému vlivu na stereotyp chůze a praktickou imobilizaci zadní části nohy vyhrazena pro pacienty až po důkladném zvážení indikace. Měla by být zvážena při těžkých osových deformitách a destrukci kosti, kdy již záchovný zákrok nepřinese výrazné zvýšení životního komfortu pacienta. Samozřejmostí je dobré technické vybavení pracoviště, použití perioperačního rtg a vzhledem k technické náročnosti výkonu i zkušený tým, který je obeznámen s operativou nohy. Autoři rovněž volili různé operační techniky. Nejčastější byl klasický otevřený přístup, a to jak přední, případně laterální a poměrně vzácněji posterolaterální či zadní přístupu přes šlachu Achillovu. V recentních pracích mnozí autoři využívají artroskopickou či artroskopicky asistovanou techniku s dobrými výsledky. Preoperační stanovení výrazných rizikových faktorů takto rozsáhlého výkonu se projevilo jako velmi důležité. Dle zkušenosti autorů této práce v konsenzu s jinými autory byly jako nejzávažnější komorbidity definovány dekompenzovaný diabetes, závažný nikotinismus, stavy po proběhlých infekcích v oblasti hlezna a závažná cévní onemocnění. Cílem práce bylo vyhodnocení souboru operovaných pacientů a z prováděných způsobů fixace artrodézy nalézt takový, který přináší co nejmenší četnost komplikací a zároveň zaručuje optimální prohojení fúzovaných kostí. Tibiotalokalkaneální artrodéza je typickým příkladem posledního možného řešení komplexních změn v oblasti zadní nohy. Jedná se o výkon zabezpečující pacientovi možnost plného došlapu, a tedy oporné nebolestivé končetiny, avšak za cenu kompletní ztráty pohybu a mutilace stereotypu chůze. Metoda je rovněž zatížena vysokou mírou rizika komplikací, které mohou být pro končetinu fatální. Důležité je tedy pro tuto efektivní metodu přísně indikovat vhodné pacienty, u kterých lze poté očekávat dobrý výsledek. Provádějící lékaři by rovněž měli mít možnost a schopnosti se vypořádat s případnými komplikacemi výkonu. Při zhodnocení souboru pacientů autoři shledali jako nejvýhodnější metodu fixace retrográdní hřebování s fibulou, použitou jako biologická dlaha. Ačkoliv vzhledem k velikosti souboru nebyla data statisticky významná, tak se při použití této metody nesetkali se závažnými mechanickými komplikacemi a technika je na pracovišti autorů dále preferována. |