Míra stresogenity u jedinců umístěných v institucionální výchově

• Autoři: KACHLÍK Petr
• Rok publikování: 2024
• Druh: Konferenční abstrakty
• Fakulta / Pracoviště MU: Pedagogická fakulta
• Popis: Úroveň stresové zátěže je možné zjišťovat různými metodami. Jednou z nich je test ACE (Adverse Childhood Experiences, Nepříznivé zkušenosti v dětství). U jedinců exponovaných během dětství a dospívání vyšší stresové zátěži se častěji vyskytují zejména problémy oběhového, metabolického, psychického a imunitního charakteru. Tyto osoby mají vyšší sklon k rizikovému chování, dosahují horší úrovně vzdělání a nižších pracovních pozic. Výzkumné šetření bylo zaměřeno na klienty s poruchami chování a emocí umístěné v institucionální výchově. Jeho hlavním cílem bylo zjistit, jakou míru stresogenity tyto osoby vykazují a jak působí toxický stres na jejich projevy. Dílčí cíle studie se týkaly nejčastějších důvodů zařazení klientů se zvýšenou stresogenitou do ústavní výchovy a rozdílů mezi chováním klientů, kteří zažili silný toxický stres, a skupinou bez této anamnézy. Hlavní výzkumná otázka byla soustředěna na souvislost toxického stresu a poruch chování a emocí u klientů v ústavní výchově. Vedlejší výzkumné otázky byly orientovány na spojitost závislostního a delikventního chování se zvýšenou mírou stresogenity a nejčastější důvody umístění osob se zvýšenou stresogenitou do institucionální výchovy. Ve výzkumném šetření bylo využito smíšeného designu, tedy kvalitativní a kvantitativní strategie. V kvantitativní části byl uplatněn ACE test v české verzi přeložené z anglického originálu. Obsahoval soubor 10 otázek zaměřených na různé rizikové formy chování. Při hodnocení se bodový zisk pohyboval v pásmu 0–10 bodů, za rizikové byli pokládáni klienti se 3 a více body. Vyhodnocování rozdílů mezi skupinou osob s nízkou a vysokou stresovou zátěží bylo provedeno pomocí programového balíku EpiInfo, byl uplatněn chí-kvadrát test dobré shody a Fisherův exaktní test. V rámci kvalitativní části byly sestaveny a analyzovány případové studie klientů. Výzkumný vzorek zahrnoval 22 klientů ústavní výchovy – 7 dívek a 15 chlapců ve věku 14–18 let. Jeho nábor byl prováděn v jihomoravském regionu. Získaná data byla pseudonymizována, po ukončení sběru anonymizována. Při manipulaci s důvěrnými údaji byla dodržena pravidla výzkumné a publikační etiky. Zařízení, klienti a jejich zákonní zástupci byli seznámeni s výzkumným projektem prostřednictvím textu informovaného souhlasu. Z výsledků vyplynulo, že ve skupině 22 participantů činil průměr úrovně toxického stresu 3,5 bodu, což už možné posuzovat jako rizikové skóre, kdy hrozí fyzické, psychické a sociální problémy a spojitost se vznikem či prohlubováním poruch chování a emocí. Ve sledovaném souboru 14 klientů dosáhlo ACE skóre hodnoty 3 a vyšší, což odpovídá vyšší až vysoké úrovni stresu, 8 klientů pak ACE skóre nižšího než 3, což představuje běžnou až nízkou úroveň stresu. Mezi parcitipanty se zvýšenou mírou stresu vedly k umístění do ústavní výchovy především zanedbávání péče, záškoláctví a nerespektování autorit. U jedinců s nízkou mírou stresu se vyskytovalo především záškoláctví, nerespektování autorit a útěky. Skupina adolescentů se zvýšenou stresogenitou významně častěji inklinovala k závislostnímu chování oproti skupině bez této zátěže. V případě delikventního chování nebyl nalezen významný rozdíl. Ke zlepšení aktuální situace je třeba posílit prevenci rizikových vzorců chování, rozšířit síť nízkoprahových zařízení pro děti a mládež ze sociálně znevýhodněného prostředí, zaměřit se na vyloučené a problémové komunity.