Informace o publikaci
Great Theorists of Central European Integration in the Czech Republic
| Název česky | Velcí teoretici středoevropské integrace v České republice |
|---|---|
| Autoři | |
| Rok publikování | 2024 |
| Druh | Kapitola v knize |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Kapitola zkoumá pět významných českých myslitelů, kteří svými díly přispěli k problematice středoevropské integrace. Tyto klíčové údaje jsou diskutovány chronologicky. Nejprve je představen život a dílo Františka Palackého (1798–1876). Politik, spisovatel a zakladatel moderních českých dějin Palacký významně přispěl k politickému životu 19. století otázkou spolupráce slovanských národů habsburské monarchie; vztah českých zemí k německé integraci; a později ke kompromisu z roku 1867. Další významnou osobností je politik a československý premiér Karel Kramář (1860–1937), který své myšlenky opřel o úzkou spolupráci s Ruskem a rozvinul koncepci Slovanské říše. Přestože je československý prezident Edvard Beneš (1884–1948) často zmiňován především v souvislosti s událostmi roku 1938 (Mnichovská dohoda), vyhnáním Němců z Československa a rokem 1948 (komunistický puč), Beneš prosazoval sjednocení evropského prostoru jako bariéry proti válečným útrapám. Tyto koncepce se projevily nejen na pařížské mírové konferenci a návrzích v rámci Společnosti národů, ale také při vzniku Malé dohody v meziválečném období a jednání o Československo-polské konfederaci za druhé světové války. Benešovy myšlenky však nakonec selhaly díky francouzské neschopnosti a rozpínavosti Sovětského svazu, kterou podcenil. Dalším významným integračním teoretikem byl politik a národohospodář Jaromír Nečas (1888–1945), který vypracoval tezi Spojených států evropských a jehož snahy o mírové řešení sudetské krize jsou často opomíjeny. Československý a český prezident, dramatik a disident Václav Havel (1936–2011) dal otázce integrace filozofický rozměr. Havel aktivně usiloval o brzkou integraci východní Evropy do západoevropských struktur a byl také hlavním iniciátorem úzké spolupráce s Maďarskem a Polskem, přičemž euroatlantickou orientaci bývalých socialistických zemí chápal jako nutnost. Zároveň upozornil na chyby, které získávají negativní hodnocení zejména pro Evropskou unii. Tato kapitola představuje životní příběhy zmíněných myslitelů a shrnuje jejich zásadní díla a projevy ilustrující jejich přínos pro středoevropskou integraci. |