
Vyprávění bez vypravěčů a posluchačů : bezstarostná imaginativníperformance pro neuspokojené měšťanstvo
Autoři | |
---|---|
Rok publikování | 2024 |
Druh | Článek v odborném periodiku |
Časopis / Zdroj | Religio: Revue pro religionistiku |
Fakulta / Pracoviště MU | |
Citace | |
www | Full text, published |
Doi | http://dx.doi.org/10.5817/Rel2024-38103 |
Klíčová slova | myth; monomyth; polymythical thinking; ontological politics; world-making; Anthropocene |
Přiložené soubory | |
Popis | Recenzní esej o knize Jana Kozáka Monomýtus konfrontuje campbellovskou tradici výkladu mýtu, kterou Kozák využívá strukturalistickým způsobem, s Marquardovým pojetím opozice mezi hegemonizujícím monomýtickým a osvobozujícím polymýtickým způsobem zapojení do vyprávění příběhu v životě. Navíc tuto konfrontaci směřuje k ontologické politice jako správné politické dispozici antropocénu. Text ukazuje, že Kozákova angažovanost v oblasti mytologie, která připomíná projekt nového humanismu Mircea Eliadeho a v konečném důsledku pojímá mytologii jako symbolický systém schopný - díky své mnohovrstevnaté polyvalenci - odkazovat mimo sebe sama směrem k numinóznímu, je možná jen díky systematickému vynechání lidí angažujících mýty ve svém aktuálním životě z analýzy. Tím se nedotýká světotvorného významu vyprávění příběhů. Z tohoto důvodu může takový druh analýzy uspokojit velmi dílčí „duchovní“ potřeby současné materiálně dobře zajištěné buržoazie na Západě (resp. na vyspělém Severu), nemůže však říci mnoho relevantního pro religionistiku po ontologickém obratu a v kontextu úkolu znovu složit společný svět (nebo pluriverzum, do něhož se vejde mnoho světů) v situaci fatálního globálního environmentálního a geopolitického ohrožení. |
Související projekty: |