Informace o publikaci
The Damage is (not) yet Done? From Europeanisation to Resilience of Judicial Governance in Central and Eastern Europe
| Název česky | Škoda (ještě ne) je dokonána? Od evropeizace k odolnosti soudní správy ve střední a východní Evropě |
|---|---|
| Autoři | |
| Rok publikování | 2024 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Citace | |
| Popis | Po pádu železné opony čelilo několik zemí bývalého východního bloku výzvě transformace soudnictví. Zřízení soudcovské rady jako institucionalizované formy soudcovské samosprávy bylo běžně navrhováno téměř jako „lék na všechno“. Úspěšný vstup do Evropské unie a Rady Evropy byl víceméně podmíněn zřízením soudcovské rady a tento koncept byl často prezentován jako do jisté míry jednotný recept, jak zajistit ochranu soudnictví před svévolnými politickými zásahy. V reakci na výše uvedené navrhly různé evropské orgány (například Benátská komise, Evropská síť soudcovských rad, Poradní rada evropských soudců atd.) několik doporučení týkajících se institucionalizace a fungování soudcovských rad, a to jak obecných, tak konkrétních doporučení pro jednotlivé kandidátské země. Navzdory pokusům o reformy s cílem posílit nezávislost soudů v Evropě čelily soudní instituce v posledním desetiletí různým formám útoků, přičemž soudní rady nebyly výjimkou. Rozsáhlá pozornost byla věnována případům Polska, Maďarska nebo Rumunska, přičemž byl proveden rozsáhlý výzkum týkající se posílení nezávislosti soudních institucí. Na základě těchto empirických zkušeností začalo několik autorů rozvíjet myšlenku, že institucionální záruky nezávislosti soudů nemusí být samy o sobě dostatečné. V návaznosti na ně se v posledních akademických pracích věnuje stále větší pozornost samostatnému konceptu odolnosti a otevírá se diskuse o institucionálních zárukách, které by soudní rady učinily odolnějšími vůči útokům zvenčí (politickými zásahy) i zevnitř (ze strany justičních oligarchů). Při pohledu zpět k základům však byla věnována malá pozornost otázkám, jak výše uvedená doporučení evropských orgánů ovlivnila tuto odolnost, přestože výrazně ovlivnila institucionální architekturu soudních rad, jak ji známe dnes. Článek je proto strukturován následovně: první část si klade za cíl vytvořit ucelený model zásad, jimiž se řídí soudní rada, jak je navrhly zmíněné evropské orgány. Vycházeje z existující konceptualizace soudcovské nezávislosti a institucionální odolnosti, autor kriticky konfrontuje principy v rámci modelu s empirickými poznatky dosaženými v oblasti soudcovské samosprávy a identifikuje potenciální nedostatky, které v konečném důsledku podkopaly odolnost soudních rad. V následující případové studii zemí, které institucionalizovaly soudní rady s ohledem na politiku rozšiřování EU, autor kriticky analyzuje, jak implementovaná doporučení ovlivnila úroveň odolnosti soudních rad, a porovnává ji se zeměmi, které se rozhodly jít jinou cestou uspořádání soudní samosprávy. Za druhé je cílem případové studie zjistit, do jaké míry se podařilo v cílených doporučeních zohlednit specifické podmínky jednotlivých zemí. Analýza se nevyhnutelně snaží vnést více světla do otázky, kdo by měl být hybnou silou domácích justičních reforem a zda by v tomto ohledu měli mít větší kompetence národní experti, nebo mezinárodní aktéři. |
| Související projekty: |