Informace o publikaci
Platinova cytostatika a detekce jejich mozne interakce s DNA
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2006 |
| Druh | Článek ve sborníku |
| Konference | XXX. Brnenske onkologicke dny |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Elektrochemie |
| Klíčová slova | Metalothionein; Platinum cytostatika; DNA; Interaction; Biosensor; blood serum; |
| Popis | Úvod Platinové komplexy hrají důležitou roli v chemoterapii různých zhoubných nádorů [1,2]. Biologická aktivita prvního cytostatika založeného na platině cisplatiny (cis-diamminodichloroplatina(II)), které je stále jedním z nejvíce používaných cytotoxických agens, byla objevena již v roce 1965 Rosenborgem během studia vlivu elektrického proudu na růst bakterií [3]. Během následujících 40 let byly syntetizovány a testovány stovky platnatých a platičitých komplexů jako možná protirakovinová léčiva. Díky intenzivnímu vývoji v této oblasti bylo vyvinuto v osmdesátých letech minulého století platinové léčivo druhé generace carboplatina [cis-diammino(1,1-cyklobutan-dikarboxylato)platina(II)] jako méně toxická alternativa k cisplatině vykazující také menší počet vedlejších účinků [4,5]. Dalším zástupcem používaných na platině založených cytostatik je oxaliplatina, která byla navržena v devadesátých letech minulého století jako třetí generace platinových léčiv k překonání rezistence vůči cisplatině a carboplatině. I přesto, že jsou platinová cytostatika úspěšně používána při léčbě nádorových onemocnění více než 30 let, mechanismus jejich biochemického účinku je stále nejasný. Všeobecně akceptovaný názor popisující jejich účinek je, že platinové léčivo indukuje své cytotoxické vlastnosti prostřednictvím vazby do struktury jaderné DNA a následným narušením transkripčních anebo replikačních mechanismů. Chaney et al. a další objevili, že cisplatina, carboplatina a oxaliplatina tvoří stejné typu aduktů na stejných místech ve struktuře DNA. Je tedy nezbytné nejen sledovat koncentraci platinového cytostatika v krvi pacienta, ale také studovat tvorbu Pt-DNA aduktů. Pro samotné stanovení platinových cytostatik bylo navrženo mnoho technik jako HPLC spojená s různými typy detektorů anebo elektrochemické metody. Na druhou stranu pro detekci Pt-DNA aduktů je využíváno technik velmi málo a navíc, biosensor pro detekci Pt-DNA aduktů ještě nebyl nikdy navržen. Na základě výše zmíněných fakt jsme se v této práci rozhodli navrhnout biosensor pro detekci Pt-DNA aduktů. Závěr Vývoj jednoduchých a rychlých sensorů a biosensorů pro stanovení různých látek je jedním z velmi důležitých úkolů bio-analytické chemie. V této práci se nám podařilo navrhnout biosensor pro stanovení Pt-DNA aduktů. Navržený biosensor je schopen analyzovat 100 ng Pt-DNA aduktu v jednom mililitru. |
| Související projekty: |