Informace o publikaci
Testování monoklonální protilátky rituximab u B-CLL buněk in vitro
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2006 |
| Druh | Konferenční abstrakty |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | B-buněčná chronická lymfocytární leukémie (B-CLL) je nejčastější leukémie v západní světě. K její léčbě se stále používají alkylační látky a nukleosidová analoga. I zde se však prosazuje moderní trend v hematoonkologii: použití monoklonálních protilátek (např. rituximab, antiCD20). V literatuře je popsáno, že rituximab (rtx) má na B-CLL buňky jen omezené účinky, existuje však předpoklad, že by je mohl senzitivizovat pro cytostatika. Po aplikaci samotného rituximabu na B-CLL buňky v různých koncentracích (10, 20, 30, 40 ug/ml) byla situace heterogenní. U některých vzorků rituximab zvyšoval a u jiných snižoval viabilitu buněk (detekovanou pomocí WST1). Chování buněk bylo nezávislé na námi sledovaných parametrech: mutacích v genu p53 a delecích lokusu ATM. Většina B-CLL buněk ovlivněných rituximabem byla signifikantně citlivější k fludarabinu než buňky neovlivněné. Tato senzitivizace nebyla závislá na statusu p53 a ATM. Vůbec nejcitlivější ke kombinaci rituximab-fludarabin byly buňky s del ATM. Pro kombinaci rituximabu s fludarabinem (adenosinové analogum) jsme zvolili 2 základní přístupy: aplikovali jsme obě látky současně, nebo jsme po 72 hod ošetření buněk rituximabem přidali fludarabin. Naše průběžné výsledky naznačují, že B-CLL buňky jsou obecně více citlivé k fludarabinu po předchozím ošetření rtx, než pokud se aplikují obě látky současně. Samotný mechanismus účinku rtx na B-CLL buňky se snažíme objasnit pomocí moderních genomických a proteomických přístupů. Podporováno grantem IGA MZ č. 8445-3/2005 |