Zde se nacházíte:
Informace o publikaci
Dvourozměrná elektroforéza v polyakrylamidovém gelu (2D-PAGE), technika pro studium proteomu mnohočetného myelomu
Autoři | |
---|---|
Rok publikování | 2007 |
Druh | Konferenční abstrakty |
Fakulta / Pracoviště MU | |
Citace | |
Popis | Mnohočetný myelom (MM) je nevyléčitelné onemocnění charakterizované klonální expanzí maligních plazmatických buněk do kostní dřeně (KD). V terapii MM je v současné době vedle běžných cytostatik k dispozici několik nových vysoce účinných léků: bortezomib (Velcade), thalidomid a revlimid. Bohužel i na tato léčiva je zpravidla 1/3 nemocných rezistentí. V terapii MM je v současné době vedle běžných cytostatik k dispozici několik nových vysoce účinných léků: bortezomib, thalidomid a revlimid. Bohužel i na tato léčiva je zpravidla 1/3 nemocných rezistentní. Mnohočetná léková rezistence (MDR) je podmíněna řadou mechanizmů, v nichž se uplatňují zejména transmembránové přenašeče (P-gp, MRP, BCRP), LRP, glutathion-S-transferasa pí nebo zvýšená exprese BCL-2. Cíle: Cílem naší práce je nalézt a charakterizovat proteinové změny v lyzátech myelomových buněk pacientů citlivých a rezistentních na podané chemoterapeutikum s využitím metod dvourozměrné elektroforézy (2-DE) a následné analýzy vybraných spotů pomocí hmotnostní spektrometrie. Tyto rozdílně exprimované proteiny by mohly být využity jako nové potencionální markery rezistence myelomových buněk na nové léky. Materiál a metody: K optimalizaci a standardizaci proteomických analýz byla použita myelomová linie ARH-77 a 20 experimentálních vzorků myelomových buněk získaných od 10ti pacientů s MM. U pacientů léčených thalidomidem nebo bortezomibem sledujeme proteinové změny v lyzátu myelomových buněk izolovaných z jejich KD. Tyto změny jsou srovnávány u pacientů před zahájením terapie novými léky a po ukončení terapie u pacientů, kteří dosáhli komplexní remise (CR, nCR), stabilizace nemoci (SD) nebo relapsu. Výsledky: Ke standardizaci a optimalizaci 2-DE proteomických analýz bylo použito 20 experimentálních vzorků od 10ti pacientů s MM. V optimalizačních experimentech provedená pilotní proteomická analýza lyzátu myelomových buněk o čistotě 92% (flowcytometrická analýza: CD38+CD138+) umožnila identifikovat potencionální markery rezistence k podanému bortezomibu (HSP 70, HSP 90, glutathion-S-transferasa). Závěr: Optimalizovali jsme podmínky 2-DE pro studium proteomu buněk pacientů s MM. Markery rezistence a citlivosti k padanému cytostatiku budou vyšetřeny u souboru 50ti léčených pacientů. Předpokládáme, že sledováním specifických změn v proteomu pacientů bude možné předem vyloučit léky nevhodné pro daného nemocného. |
Související projekty: |