Rituximab senzitizes some B-CLL samples to fludarabine and chlorambucil in vitro, regardless of p53/ATM status

• Autoři: TRBUŠEK Martin; ČEJKOVÁ Soňa; ROČŇOVÁ Ludmila; POTĚŠIL David; CHUMCHALOVÁ Jitka; ŠMARDOVÁ Jana; MALČÍKOVÁ Jitka; KUGLÍK Petr; DOUBEK Michael; BRYCHTOVÁ Yvona; POSPÍŠILOVÁ Šárka; MAYER Jiří
• Rok publikování: 2007
• Druh: Konferenční abstrakty
• Fakulta / Pracoviště MU: Lékařská fakulta
• Popis: Aberace dvou kooperujících genů, p53 a ATM, významně zhoršují prognózu a možnosti léčby u B CLL pacientů. Monoklonální protilátka rituximab (anti CD20) je u B CLL více využívána v kombinovaných terapeutických režimech, často obsahujících fludarabin. Existuje velmi málo in vitro dat, která ukazují efekt tohoto obvyklého treatmentu B CLL buněk s aberantním p53 a/nebo ATM. Data, která by ukazovala efekt kombinace rituximabu a chlorambucilu, také chybí. Cílem práce bylo určit in vitro efekt výše zmiňovaných kombinací látek na B CLL buňky s různým p53/ATM statutem. Pro určení delecí p53 a ATM byla použita metoda I FISH. Jako doplněk screeningu p53 pro určení mutací p53 byla použita funkční analýza FASAY spojená se sekvenováním. Pro monitorování efektu použitých látek na buněčnou viabilitu byl použit WST1 assay. Byl použit in vitro systém neobsahující aktivní lidskou plazmu, takže byl vyloučena lýze komplementem jako mechanismus učinku rituximabu. Po předošetření buněk rituximabem (10 ug.ml-1, 72 hod) byla přidána chemoterapeutika ve čtyřech koncentracích (F: 25 až 0,4 ug.ml-1; CLB: 50 až 6,25 uM) a buňky byly kultivovány dalších 48 hod. Pro určení významnosti účinku pretreatmentu rituximabem byla použita multivariační analýza MANOVA. Na kombinaci rituximab/fludarabin bylo testováno 46 vzorků (procento B CLL lymfocytů bylo přes 90 %) s následujícími charakteristikami: 14 vzorků bylo wild type, 14 mělo deleci ATM (průměr deletovaných buněk byl 83 %) a 18 vzorků obsahovalo různé defekty p53 inaktivované obě alely (del/mut nebo mut/mut) nebo inaktivaci pouze jedné alely (del nebo mut). Senzitivita k fludarabinu byla stanovena pro koncentraci 1,6 ug.ml-1, která poskytovala významné rozdíly mezi testovanými vzorky. Vzorky byly rozčleněny následovně: rezistentní: viabilita testovaných buněk byla vyšší než 60 %; středně citlivé: viabilita buněk byla v rozmezí 60 až 40 %; citlivé: viabilita buněk byla nižší než 40 %. Vzorky s defekty v p53 byly většinou rezistentní (72 %) a žádný nebyl citlivý. Ze 14 vzorků s delecí ATM bylo 35,5 % vzorků na fludarabin citlivých, což bylo mnohem více než u wild type vzorků (14 %). Rituximab samotný slabě zvyšoval metabolickou aktivitu u většiny vzorků (obvykle na 110 až 130 %) ve srovnání s neošetřenou kontrolou, úbytek byl zaznamenám spíše výjimečně (do 80 %). Když byla viabilita buněk treatovaných fludarabinem a buněk treatovaných rituximabem a fludarabinem vztažena na netreatovanou kontrolu, byl na hladině významnosti P = 0,05 zaznamenám pozitivní senzitivizační efekt rituximabu u 33 % vzorků s aberacemi p53, 36 % vzorků s delecí ATM a 57 % wild type vzorků. U testování kombinace rituximab/chlorambucil, které bylo prováděno jako pilotní studie stejným způsobem u 16 vzorků, byl také zaznamenám pozitivní senzitivizační efekt pretratmentu rituximabem u některých vzorků ve všech třech skupinách. Výsledky indikují, že p53/ATM status je determinující pro senzitivitu B CLL buněk k fludarabinu. Senzitivizace rituximabem pro fludarabin je nezávislá na aberacích p53 a ATM. Pilotní data testování kombinace rituximab/chlorambucil toto podporují.