Informace o publikaci
Aktuální rysy pandemie HIV
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2011 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Adiktologie: odborný časopis pro prevenci, léčbu a výzkum závislostí |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Epidemiologie, infekční nemoci a klinická imunologie |
| Klíčová slova | Drug users; HIV; HIV/HBV co-infection; HIV/HCV co-infection; Modes of HIV transmission |
| Popis | Virus lidského imunodeficitu (human immunodeficiency virus – HIV) se pravděpodobně objevil ve dvacátých nebo třicátých letech minulého století překonáním mezidruhové bariéry viru opičího imunodeficitu mezi šimpanzem a člověkem. HIV byl poprvé identifikován v roce 1983 v Pasteurově institutu v Paříži a syndrom získaného imunodeficitu (acquired immunodeficiency syndrome – AIDS) se stal nosologickou jednotkou s přesně definovanou etiologií. V současné době jsou akceptovány tři možné způsoby přenosu HIV – sexuálně, parenterálně a vertikálně. Celosvětově je hlavní cestou šíření infekce nechráněný sexuální styk s HIV-pozitivním partnerem. Parenterální způsob přenosu je nejrizikovější pro intravenózní uživatele drog (IUD). Vertikální přenos z HIV-pozitivní matky na dítě je díky antiretrovirové terapii ve vyspělých zemích již výjimečný. Podle statistických údajů Světové zdravotnické organizace žilo na konci roku 2009 na světě celkem 31,4 – 35,3 milionů lidí s infekcí HIV, z toho asi 3 miliony dětí mladších než 15 let. Počty reálně infikovaných jsou zcela jistě daleko vyšší. Již od začátku pandemie HIV je zřejmá souvislost mezi užíváním návykových látek a HIV. Nejobvyklejším způsobem přenosu HIV infekce u IUD je intravenózní přenos při aplikaci heroinu nebo jiných látek. Dnes již máme k dispozici mnoho relevantních důkazů o prospěšnosti a efektivnosti substituční terapie opiátové závislosti a o jejím přínosu v primární i sekundární prevenci HIV. Psychostimulancia (kokain, metamfetamin a další) jsou z hlediska šíření HIV infekce spojena s rizikovějším sexuálním chováním. Neméně závažná je v souvislosti s HIV také alkoholová závislost. Obecně návykové látky i alkoholová závislost vedou k podstatně horší spolupráci pacienta s lékařem, malé adherenci k léčbě, včetně léčby HIV, k rizikovějšímu chování, nižší úspěšnosti antiretrovirové léčby, k rychlejší progresi chronických nemocí včetně onemocnění jater ať už v důsledku toxického účinku samotného alkoholu, či současné koinfekce HIV/hepatitis C virus (HCV) nebo HIV/hepatitis B virus (HBV). |