Publication details
Pedální bypass v léčbě chronické kritické končetinové ischémie – desetileté zkušenosti
| Authors | |
|---|---|
| Year of publication | 2012 |
| Type | Appeared in Conference without Proceedings |
| Citation | |
| Description | Úvod: Autoři představují soubor 110 pacientů s chronickou kritickou ischémií dolní končetiny, kteří po vyčerpání možností endovaskulární a konzervativní terapie podstoupili v uplynulém desetiletí distální tepennou rekonstrukci pedálním bypassem. Statistickou analýzou vyhodnocují, jak ovlivňuje dlouhodobou průchodnost bypassů diabetes mellitus pacientů, délka bypassu, kompozitní versus nekompozitní stavba bypassu a volba pedální tepny pro distální anastomózu (arteria dorsalis pedis versus arteria plantaris communis). Pacienti/metoda: Soubor tvoří 83 mužů (75,5 %) a 27 žen (24,5 %), průměrného věku 64,0 +/- 10,6 roků, (rozmezí 21-83 let). 74 (67,3 %) pacientů má diabetes mellitus. 96 pacientů sledovaného souboru (87,3 %) trpělo chronickou kritickou ischémií dolní končetiny s defektem (SVS-ISCVS kategorie 5), devět (8,2 %) mělo klidové bolesti (SVS-ISCVS kategorie 4), u pěti pacientů (4,5 %) šlo o akutní ischémii. Pro bypass byla nejčastěji použita autologní reverzní nebo in-situ vena saphena magna. Kompozitní graft byl použit u 13 (11,8 %) pacientů. Podle délky graftu byly bypassy rozděleny na “dlouhé” s proximální anastomózou na arteria femoralis communis nebo arteria femoralis superficialis (53 pacientů; 48,2 %) a “krátké” grafty s proximální anastomózou na arteria poplitea (57 pacientů; 51,8 %). Distální anastomóza byla založena na arteria dorsalis pedis (56 pacientů; 50,9 %) nebo arteria plantaris communis (54 pacientů; 19,1 %). Výsledky: V průběhu sledování (průměr 30 +/- 26,4 měsíce; rozmezí 1,2 – 91,2 měsíce) byla pozorována okluze 21 graftů (19,1 %). U devíti z nich (7,3 %) byla průchodnost obnovena včasnou embol/trombektomií nebo trombolýzou. Žádný pacient nezemřel během operačního výkonu, 30-denní mortalita byla 1,8 %. Třináct pacientů (11,8 %) podstoupilo ve sledovaném období vysokou amputaci končetiny (v bérci nebo ve stehně). Kumulativní primární a sekundární průchodnost pedálních bypassů a kumulativní četnost zachování ohrožené končetiny (Kaplan-Meier Survival Analysis) byly 67,2 %, 69,5 % a 78,0 %. Statistická analýza (Log Rank test, hladina významnosti, p=0,05) ukázala že “krátké” a nekompozitní grafty vykazovaly signifikantně lepší dlouhodobé výsledky. Diabetes mellitus a volba výtokové pedální tepny výsledky neovlivnily. Závěr: Pedální bypass je často jedinou možností jak zachránit kriticky ischemickou končetinu. Jde o metodu s velmi nízkým rizikem a velmi dobrými dlouhodobými výsledky, které byly v naší studii ovlivněny délkou bypassu a jeho kompozitní stavbou, naopak nebyly ovlivněny diabetem pacientů a umístěním distální anastomózy. |