Návrh projektu navazuje na výsledky předcházejících projektů specifického výzkumu pro rok 2013 a 2014. Hlavním cílem současného projektu je studium prostupnosti hemato-likvorové bariéry v plexus choroideus laterální a třetí mozkové komory po chronickém poškození periferního nervu.
Na experimentálních modelech neuropatické bolesti laboratorního potkana bylo zjištěno, že v průběhu Wallerovy degenerace vznikají signální molekuly, které spouští zánětové reakce ve spinálních gangliích. Ty se projevují aktivací satelitních gliových buněk, invazí aktivovaných makrofágů a expresí pro- a protizánětlivých cytokinů a jejich receptorů nejen ve spinálních gangliích souvisejících s poškozeným nervem, ale i ve strukturách vzdálených segmentů. Šíření zánětové reakce do spinálních ganglií vzdálených míšních segmentů může probíhat krevní a/nebo likvorovou cestou. Naše dřívější experimenty prokázaly průnik značeného dextranu z likvoru a krve do spinálního ganglia, což prokazuje prostupnost hemato-nervové a likvor-nervové bariéry pro molekuly velikosti cytokinů (Joukal et al., 2013, 2014).
Předpokládáme, že přes porušenou hemato-nervovou bariéru distálního pahýlu poškozeného nervu prostoupí signální molekuly do krevního oběhu a současně přes změněnou hemato-likvorovou bariéru do likvoru a tím ke vzdáleným strukturám nervové soustavy. Předpokládáme rovněž, že buňky plexus choroideus mohou po poškození periferního nervu reagovat produkcí dalších zánětových mediátorů sloužících k chemotaxi imunitních buněk a tím přispívat k šíření zánětové reakce do vyšších etáží centrální nervové soustavy.
Experimenty budou provedeny na 30 potkanech linie Wistar (samci, 250-300 g). Po provedení chronické konstrikce nervu budou zvířata přežívat 3 a 21 dnů. Následně bude intravenózně aplikován tracer (Floro-Emerald, MW=10 000). Po 18 hodinách bude odebrán mozek společně s mozkovým kmenem. Na kryostatových řezech mozkových komor s plexus choroideus budou imunohistochemicky detekovány prozánětlivé cytokiny TNF-alpha, Il-6 a antigen prezentující buňky protilátkou MHC II. Buněčné spoje budou vizualizovány protilátkami proti ocludinu a claudinu. Získané preparáty budou vyhodnoceny ve fluorescenčním a konfokálním mikroskopu a intenzita imunofluorescence bude kvantifikována a statisticky srovnána s kontrolní skupinou zvířat (naivní) a se zvířaty po kožní incizi, ale bez poškození nervu (sham).

Publikace